V úvodu si vysvětlíme, že Boží láska se vztahuje jen na Jeho vyvolený lid, který si zamiloval před založením světa a sám se za něj obětoval. Boží láska mimo Kristův kříž není. Proto naše zamyšlení rozvrhneme do dvou oddílů:

1. Jak se projevuje Boží „láska“, Boží zaopatření, Boží trpělivá snášenlivost, Boží obecná dobrota k lidem, kteří Krista neznají, kteří propadli Božímu hněvu a byli určeni k záhubě (Ř 9,22).

2. Jak se projevuje Boží láska k lidem, kteří Krista znají, které Bůh neurčil k tomu, aby propadli Jeho hněvu, ale aby došli spásy skrze jejich Pána Ježíše Krista (1Te 5,9).

V prvním oddílu vymezíme pojem „Boží obecná dobrota“, která je vesměs teology označována jako „Boží obecná milost“. Vysvětlíme, proč je „Boží obecná dobrota“ podmíněna Kristovým Křížem, přestože neobsahuje Boží lásku, tj. spásnou milost. Dovíme se, že „Boží obecná dobrota“ udržuje svědomí padlého člověka, ovládá a krotí zlo, aby udržela běh tohoto padlého světa, ze kterého si Bůh přitahuje ke Kristu ty, které miluje od věčnosti.

V druhém oddílu ukážeme, že Bůh miluje spásnou láskou pouze svůj lid, který býval rodem věrolomný. Zakončíme veršem:

• Všem vám v Římě [i v tomto sále], kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. (Ř 1,7)