Svatý Otče, svobodně jsi dal svého Syna,

božský Synu, ty jsi svobodně zaplatil můj dluh,

věčný Duchu, svobodně jsi mi nabídl, abych přišel.

Trojjediný Bože, ty mi svobodně dáváš milost spasení.

Modlitby a slzy by nemohly stačit na odpuštění mých hříchů,

nýbrž nic menšího než vykupující krev.

Mé věření je však mým přijímáním,

protože vděčné přijetí není zaplacením dluhu.

Co jsi na mně viděl?

Že já nebohý, nemocný, pohrdaný hříšník

bych měl být oděn ve tvou zářivou slávu?

Že lezoucí červ

bych měl být pozvednut do tohoto vyvýšeného stavu?

Že kdosi nedávno sténající, plačící, umírající

by měl být tolik plný radosti, kolik jen mé srdce může unést?

Že stvoření z prachu a temnoty

může být vytrženo ze zajetí jako Mordokaj

a postaveno do blízkosti Krále?

Může být pozvednuto jako Daniel z jámy

a učiněno vládcem princů a provincií?

Kdo může přeměřit nezměřitelnou lásku?

Stejně jako rozumná duše přesahuje smysly,

tak i duch přesahuje rozum v jeho znalosti tebe.

Dal jsi mi porozumění, abych probádal zemi,

změřil slunce, měsíc, hvězdy, vesmír,

ale nade vše, abych poznával tebe, jediného pravého Boha.

Žasnu na tím, že omezený může poznat Nekonečného,

nyní jen trochu, potom plnou pravdu.

Nyní znám jen malou část z toho, co bych měl znát,

zde částečně, potom plně,

zde letmý pohled, potom celou slávu.

Těšit se z tebe je život věčný

a těšit se znamená znát.

Drž mě, abych mohl svobodně a nepřetržitě poznávat tvé spasení.

Přeložila Iva Suchá 

Z „Údolí vidění“ 

(sbírka modliteb puritánů)