Nedávno jsem poslouchal svědectví jednoho černošského studenta z Prahy. Jeho čeština byla roztomilá. Když jsem si svědectví tohoto mladého černého muže vyslechl, tak jsem nevěděl, co dřív. Třeba, odkud se vzali černoši? Bible má postačující odpověď i na tak zajímavou otázku, a týká se i nás Čechů. Snad někdy jindy. Jedna věta Benedikta Acka, tak se jmenoval, mě však zaujala a tu musím rozvést, protože se týká našeho "vševědoucího" českého národa. Benedikt si všiml, a jeho kamarád ještě v Africe mu to prorokoval: "Do Čech nejezdi, tam Ti poví, že Bůh neexistuje."

Existence osobního, mravního, Boha je základní, fundamentální otázka, obepínající vše v co křesťané věří. Jestliže není žádný mravní Bůh, potom není žádná mravní bytost proti níž bychom hřešili, a spasení se stává nepotřebným. Navíc, jestliže žádný Bůh není, potom se vědomé nadpřirozené tvoření nekonalo, a Ježíšovy příběhy potom můžeme chápat jen jako vyprávěnky, smyšlenou fikci nebo mytologii. Takže, první otázku kterou musíme v "předevangelizaci" nastolit je: "Je Bůh?" druhá otázka se velmi těsně váže na první: "Jestliže Bůh je, jaký je to Bůh?".

Tak existuje, nebo neexistuje? Často mi na mých přednáškách lidé namítnou, že Boha nemůžeme dokázat. Nejlepší odpověď na otázku je otázka: "Kdybyste chtěli Boží existenci nebo neexistenci dokázat, jaké důkazy byste hledali, nebo přijali za dostačující?" Víte, že mi ještě nikdo nedal odpověď? Lidé požadují důkazy, a nemají ani tu nejzamlženější představu o tom co hledají, jaký důkaz by přijali. V těchto všech případech je vlastně veškerá další smysluplná diskuse znemožněna, protože jsou připraveni nepřijmout žádný důkaz. Jejich problém není tedy zapříčiněn jejich logikou nebo intelektem, ten mají v naprostém pořádku. Jejich připravenost odmítnout jakýkoliv důkaz má pouze morální podstatu, i když si obyčejně postesknou, že jim jejich vzdělání zabraňuje věřit.

Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: (Římanům 1:19-22)

Bible tedy tvrdí, že kdo nevidí Boha ve stvoření je blázen. Jak asi Bůh, Duch svatý, vidí náš národ? Víte jaký důkaz potřebujeme který by Boha dokázal? Je to tak jednoduché. Potřebujeme nalézt pouze stopy inteligence. Když najdeme neuměle otesaný pazourek do tvaru hrotu, už je to pro nás důkaz inteligentního lovce. Keplerovy zákony o oběhu planet, ač řádově nesčetněkrát složitější než ten nejumněji otesaný pazourek, už ale nejsou pro naše srdce dostatečným důkazem o Boží inteligenci, která je stvořila a udržuje v chodu. Tato nedůslednost myšlení nevězí v chabé inteligenci - ta je postačující; vězí v ochablé mravnosti jež předpojatě ze všeho vylučuje Boha. Do diskusí o složitosti smyslu pro humor nebo hudebnosti se už ani nemůžeme pouštět, protože ty už jsou daleko za bodem mizícího zájmu a našeho chápání.

Přečetl jsem na toto téma mnoho knih. Projděme se velmi volně úvahami, především pana Geislera. Podívejme se na problém Boží existence trochu systematicky. Máme čtyři tradiční základní důvody, které používáme k důkazu Boží existence. Jsou to:

(1) důvod kosmologický - odvozený z kreace, tedy z tvoření;
(2) důvod teleologický - odvozený z účelového projektu;
(3) důvod axiologický - odvozený z mravního zákona;
(4) důvod ontologický - odvozený ze samotného bytí, z existence.
 

Nebojte se, budu používat náš chrám i tvrz naši spanilou kněžnu češtinu.

1. Důvod, že Bůh je a nemlčí, je kosmologický, vězí ve stvoření, v samotné kreaci

Protože je zde vesmír, stvoření, potom musel být zapříčiněn něčím jiným než sám sebou. Příčina, že stvoření je, stojí vně. Zákon příčiny a následku říká, že každý konečný, ohraničený jev je zapříčiněn něčím z vnějšku, nikdy ne sám sebou. Tento důvod má dva stupně. První stupeň je, že vesmírné stvoření muselo být od svého prvopočátku zapříčiněno. Druhý stupeň je, že vesmírné stvoření potřebuje udržující příčinu v každém i tomto okamžiku, aby spojitě existovalo. Tedy:

1. stupeň - Vesmírné stvoření bylo od svého prvopočátku zapříčiněno:

Tento důvod nám vlastně říká, že vesmírné stvoření je omezeno už v tom, že mělo počátek, a že bylo zapříčiněno z vnějšku. To se dá shrnout do třech bodů:

1. Vesmírné stvoření má počátek

2. Cokoliv, co má počátek, muselo být zapříčiněno vnější příčinou, nikdy ne samo sebou.

3. Proto, vesmírné stvoření bylo zapříčiněno něčím jiným než samo sebou, a tou vnější příčinou je Bůh.

Mnoho lidí se snaží vyhnout tomuto logickému závěru, a tvrdí, že vesmírné stvoření je věčné, a nemělo žádný počátek. Populární americký astronom Carl Sagan, průvodce televizních naučných pořadů dokonce řekl: "Vesmír je vše co je, vše co kdy bylo nebo co kdy bude." Podobně se ještě nedávno mluvívalo o Leninovi. Také jsem si to kdysi myslívával. Jak odpovědět?

1. Vědecké důkazy pevně podporují myšlenku, že vesmír měl počátek, že tu prostě nebyl "odvždy". Zastánci této ustálené teorie věčného vesmíru bez počátku, musí věřit, a také to někteří ve svých vědeckých pojednáních prohlašují, že vesmír produkuje bez ustání vodíkové atomy, které vznikají z ničeho. Je očividné, že víra v Boha je jednodušší, přijatelnější, a logičtější než víra ve samovznikající vodík. Dnes už většina vědců zastává teorii překotného velkého třesku. Nezapomínejme však, že je to stále jenom teorie, a domněnka.

Vědci studující původ vesmíru se všeobecně dohodli na tom, že vesmír vešel v existenci nějakým překotným kataklysmickým způsobem, jenž dnes nazýváme velkým třeskem. Hlavním svědkem, že vesmír měl počátek je druhý termodynamický zákon, který říká, že vesmír neustále ztrácí práceschopnou energii. Jestliže se však práceschopná energie odvíjí, snižuje se, potom musela být nejprve navinuta. Vesmírný orloj musel být tedy na počátku natažen a proto vesmír nemůže být věčný. Robert Jastrow, zakladatel Goddardova Institutu pro Vesmírné Studie podléhající NASA řekl: "Můžeme mít dobré vysvětlení potvrzující explozivní narození našeho vesmíru, ale i kdybychom jej měli, věda nemůže najít vysvětlení proč a jak k němu došlo. Vědecké úsilí vysvětlit historii vesmíru končí v prvotním momentě jeho stvoření."

2. Kromě vědeckého důkazu, že vesmírné stvoření mělo počátek, je zde ještě filozofický důvod. Čas totiž nemůže jít zpět do historie věčně. Je veskrze nemožné, aby čas prošel nekonečnou řadou časových momentů. Můžeme si představit, že na úsečce mezi dvěma body je nekonečný počet bezrozměrných imaginárních bodů. Kdyby skutečně byly bezrozměrné a bylo by jich nekonečné množství, a museli bychom přes každý "projít", potom bychom nikdy nemohli urazit jakoukoliv i tu sebekratší vzdálenost. Vždy by byl před cílem další bod který bychom museli minout. Podobně, kdyby vesmír neměl historický počátek, nikdy bychom nemohli v čase dosáhnout současnosti, protože bychom mohli vždy před dnešek předstrčit ještě další nekonečně krátký moment. Protože však nežijeme v imaginárním abstraktním matematičnu, ale konkrétním, skutečném vesmírném stvoření, tak kvantum hmoty, vzdálenosti i času mají svůj rozměr a nejsou nekonečně malé. Nekonečně malé věci, i kdyby jich bylo nekonečně je nic. Miliard miliard nul je nula. A protože vesmír byl stvořen v prvním časovém momentu, mohl čas doběhnout až do dneška. Reálná současnost je důkaz počátku, tedy stvoření - zapříčinění vesmíru.

Na počátku (čas) stvořil Bůh (příčina) nebe (prostor) a zemi (hmota). (Genesis 1:1)

První verš Bible říká vše. Bůh, nezapříčiněná příčina všeho co je, stvořil současně čas, prostor a hmotu. Není svázán časem, prostorem a hmotou jako my, protože stojí vně svého trojjediného vesmírného stvoření.

Když jsme si vysvětlili první stupeň, že stvoření musí mít příčinu svého vzniku, vysvětleme si

2. Druhý stupeň důkazu Boha, že vesmírné stvoření potřebuje udržující příčinu v každém i tomto okamžiku, aby spojitě existovalo:

Něco tento vesmír udržuje v existenci, aby všechno se vším, tedy i s námi nezmizlo z existence, prostě, abychom se nevypařili.

neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho (1. stupeň) a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, (2. stupeň) (Koloským 1:16-17)

v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky (1. stupeň). On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem (2. stupeň). (Židům 1:2-3)

Vesmírné stvoření potřebuje jak počáteční příčinu zrodu, tak i udržující konzervační příčinu, oba stupně. A jak jsme před chvílí slyšeli, kde se Bible dotkne vědy, tak má pravdu, ačkoliv není vědeckou knihou. Nejzákladnější otázka je - Proč je zde něco, když by tu také nemuselo nic být? Tak tedy:

1. Konečné, měnící se objekty existují. Například já. Musím existovat, abych mohl popřít, že existuji, takže jsem, i kdybych to popíral. Naše existence je proto mimo naší vůli.

2. Každý konečný, měnící se objekt musí být zapříčiněn něčím jiným. Jestliže je objekt konečný, musí podléhat změně, proto nemůže existovat svébytně a nezávisle. Kdyby existoval nezávisle nebo bezpodmínečně, potom by vždy existoval a byl by neměnný.

3. Nekonečná řada historických sestupných příčin je nesmyslná. Nemůžeme donekonečna odůvodňovat, že vznik tohoto konečného měnícího se objektu byl zapříčiněn tímto konečným měnícím se objektem, a ten zase tamtím, a tak dále. Tuto logiku používají zastánci teorie ustáleného vesmíru. Tato logika totiž nevysvětluje zhola nic, protože odkládá vysvětlení do historického nekonečna. Proto nakonec ten, kdo odmítá existenci Boha, musí dojít k objektu, který by byl příčinou své existence, a současně, v témže momentu, by byl následkem této příčiny. Což je rozvod s rozumem. A Bible jasně konstatuje:

Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není."

A dodává, že odtud pocházejí všechny lidské pikle. takže,

4. Proto zde musí být prvotní nezapříčiněná příčina každého konečného měnícího se objektu který existuje. A ať je to cokoliv nebo kdokoliv, tou je Bůh!

Tento důvod, odvozený ze stvoření sice dokazuje proč zde musí být tvořivá a udržující síla, ale nepoví nám už nic o tom jaký je Bůh, nebo kdo je Bůh, a je to vůbec Biblický Bůh? K této odpovědi se postupně dopracujeme. Bůh je, existuje a nemlčí, jak nám dosvědčuje povaha Jeho vesmírného stvoření.