Z komentáře Ch. H. Spurgeona k Matoušovu evangeliu, kapitola 24.

3: „Když seděl na Olivetské hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: ‚Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věků?‘“

Malý průvod pokračoval a vystupoval na horu Olivetskou, až Ježíš našel místo odpočinutí, odkud bylo vidět chrám (Mk 13,3). Tam se posadil a učedníci řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věků?“ Tyto otázky si lidé kladli od dnů našeho Spasitele až dodnes. Jsou zde dvě, nejvýš tři otázky.

Učedníci se nejprve ptali na dobu zkázy chrámu, potom na znamení Kristova příchodu a na skonání věků. Odpovědi Ježíšovy obsahují mnoho tajemného, čemu bychom mohli jedině tehdy plně porozumět, kdyby se to předpověděné již skutečně stalo. Řekl svým učedníkům o některých věcech, které se vztahovaly na obležení Jeruzaléma, o jiných, které se týkaly jeho druhého příchodu a pak o těch, které budou předcházet „konci věků“. Když máme jasnější světlo, snad postřehneme, še všechno předpověděné Spasitelem v tomto památném okamžiku má jakési spojení s každou z těch tří velikých událostí.

4-6: „Ježíš jim odpověděl: ‚Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec.“

Ježíš byl vždy praktický. Nejdůležitější věcí nebylo pro jeho učedníky vědět, kdy se „věci stanou“, nýbrž to, aby byli zachováni od zvláštního zla doby. Proto jim Ježíš odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl, neboť mnozí přijdou a budou říkat „já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.“ Měli dbát na to, aby je někdo z těch lžimesiášů nesvedl tak, jako mnohé jiné svedou. Velký počet podvodníků přišel před zničením Jeruzaléma a vydávali se za vyvoleného Božího. Každá stránka dějin obsahuje jména takových podvodníků. I v našich dnech jsme viděli některé přicházet ve jménu Krista, kteří prohlašovali sebe za spasitele. Takoví lidé svedli mnohé. Ale ti, kteří se drží napomenutí svého Pána, nedají se jimi oklamat.

Slovo našeho Spasitele: „Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách“, může být řečeno skoro pro každé období světových dějin. Málokdy žil svět delší dobu v míru. Téměř stále je slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách. Bylo mnoho takových období po zboření Jeruzaléma také jinde. Ještě jich bude mnoho, než přijde to slavné období, kdy „národy nepozdvihnou více meče proti národu a nebudou se učit více bojům.“

„Hleďte, abyste se nelekali“, to je varovná zvěst pro učedníky Kristovy ve všech dobách. „Musí to být“, proto nebuďte překvapeni a nepropadejte panice. Ale to ještě není konec. Zboření Jeruzaléma byl začátek konce, veliké znamení a předtucha všeho, co se stane, než Kristus zase přijde. To bude určitá část konce, ale ne úplný konec. Ale to ještě není konec.

7-8: „Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí.“

Někdo by myslel, že je dost „běd“, když je hlad, mor a zemětřesení na různých místech, ale náš Pán řekl, že „všechno to“ je teprve „začátek bolestí“, první porodní bolesti a předzvěsti jeho příchodu buď do Jeruzaléma, nebo do celého světa. Když jsou hlad, mor a zemětřesení teprve „začátky bolesti“, čeho se pak dožijeme, než přijde konec? Toto proroctví chce být pro učedníky Kristovy varováním před tím, co je očekává a odvrátit je od světských věcí. Od světa mohou očekávat mnohá utrpení.

9: „Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.“

Náš Pán předpověděl nejen všeobecnou bídu a útrapy, které přijdou na Židy a ostatní svět, nýbrž také zvláštní pronásledování, která postihnou jeho vyvolené následovníky. „Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.“ Nový Zákon podává hojné důkazy o splnění těch slov. Jen ve dnech ap. Pavla „se všude mluvilo proti té sektě“. Což vůbec některá země zůstala nepotřísněna krví mučedníků? Kdekoliv bylo kázáno Kristovo evangelium, lidé se zbraněmi vystupovali proti zvěstovatelům milosrdenství a vydávali je v soužení i na smrt jak jen mohli.

10: „A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět.“

To bude hořké soužení pro následovníky Kristovy. Museli to stále snášet. Pronásledování odhalí zrádce uvnitř církve právě tak, jako nepřátele zvenčí. Mezi vyvolenými se najdou i nástupci Jidášovi, kteří budou ochotni zradit učedníky, jako i Jidáš zradil svého Pána. Tak budou někteří nešlechetníci zrazovat vlastní příbuzné věřící v Krista. A to je ze všeho nejsmutnější. I to museli mnozí snášet pro Krista.

11-12: „Povstanou lživí proroci a mnohé svedou; a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.“

To, co nevykonají pronásledovatelé mimo církev a zrádcové uvnitř, to bude ohroženo falešnými učiteli. Povstanou lživí proroci a svedou mnohé. Oni povstávali ve všech dobách. V naší moderní době povstávají jich celé mraky, až je vzduch jimi přeplněn, jako oblakem žravých kobylek. Jsou to lidé, kteří přinášejí nová učení a domnívají se, že náboženství Ježíše Krista je něco, co mohou jakýmkoliv způsobem přeformovat a přizpůsobit podle svého. Běda, když takoví učitelé mají nějaké učedníky! Ještě smutnější je, že jsou schopni „mnohé“ svést. A když se tak stává, vzpomeňme si, že Král řekl, že se tak stane.

Proč se divíme, že „vychladne láska mnohých, když se rozmůže nepravost“? Když kazatelé podvádějí národ a podávají jiné „evangelium“, než je evangelium Kristovo? Je to div, že vůbec zůstala láska a horlivost v těch, kteří prošli tak mrazivým a vražedným obdobím, jaké bylo způsobeno modernistickými kazateli destruktivního kriticismu. Zajisté po pravdě se mu říká „destruktivní“, neboť ničí všechno, co by mělo být zachováno a co je cenné.

13: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“

Znovu náš Pán připomíná svým učedníkům osobní zodpovědnost každého v takové době soužení a zkoušek, kterými musí projít. Chtěl, aby každý pamatoval, že není vítězem ten člověk, který začíná běžet, nýbrž ten, který doběhne do cíle a získá cenu. „Kdo vytrvá až do konce bude spasen.“ Kdyby toto učení nemělo oporu v Bohu, mělo by malý význam pro chudé, zkoušené a ztrápené ve svatém zápasu s takovým světem, jako je tento. Kdo z nás by vytrval v běhu na závodní dráze víry, kdyby nás Bůh nezachoval od pádu a nedal nám milost setrvat v běhu do konce? Avšak požehnané budiž jeho jméno: „Cesta spravedlivého je jako jasné světlo.“ „Ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“

14: „A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům a teprve potom přijde konec.“

Svět je pro církev jako lešení pro budovu. Když je církev postavena, lešení se odstraní. Svět musí zůstat tak dlouho, dokud poslední vyvolený nebude spasen. „Potom přijde konec.“ Dříve než byl zbořen Jeruzalém, „toto evangelium o království“ muselo být „kázáno celému světu“, do posledních dosud známých končin země. Avšak má být zvěstováno „po celém světě na svědectví všem národům“ před zakončením všech věcí. A teprve „potom přijde konec“. Tehdy Král zasedne na trůn své slávy a rozhodne se věčné určení celého lidstva.