• Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. (Ž 90,2)

Ó, duše má! Usiluj o to plnit se smýšlením všemocného. Oddej se neproniknutelným plochám jeho slávy!

„Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného?“ (Jób 11,7). Může hmyz změřit oceán, nebo snad červ odměřit nebesa? Může konečný porozumět nekonečnému? Může smrtelný uchopit nesmrtelnost? Nemůžeme více, než stát na pokraji bezbřehého moře, a křičet, „jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění“ (Ř 11,33).

„Od věků“ (Ž 41,14) Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu slávu o něm?žezahalen do obrovského a úžasného tajemství věčnosti! Než se jediná hvězda usadila na svém místě – dříve, než jediný anděl pohnul svým křídlem – byl Bůh! Jen jeho, jemu vlastní, nekonečné bytí naplňující veškerý prostor. Všechen čas je pro něj jen záchvěvem dechu – úderem srdce – mžikem oka! Věčná blaženost, která je tím nejušlechtilejším dědictvím stvoření, je ve své lidské povaze progresivní. Připouští si určitý postup a nestálost ve stupních lidského štěstí a vnímání Boží slávy. Neplatí to však pro věčnost velkého stvořitele. Byl stejně dokonalý před zrodem času – tak jako bude, až čas nebude! On je tím, který „je živ na věky věků…“ (Zj 10,6).

Byl stejně tak nekonečně slavný, když sám jediný obydloval samotu samotné nezměrnosti – tak jako je i teď, kdy mu do ucha prozpěvují andělé. Ale „kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu slávu o něm?“ (Ž 106,2). Přinejlepším jsme schopni odšišlat abecedu jeho slávy. Mojžíš, který osobně poznal Boha více, než naprostá většina lidí, se i přesto modlí: „Dovol mi spatřit tvou slávu“ (Ex 33,18). Pavel, který Boha znal mnohem lépe, než jiní, se modlí: „Abych poznal jej“ (Fp 3,10). „Naše nejbezpečnější výmluvnost, co se jeho týká,“ říká Hooker, „je naše mlčení, kdy vyznáme, že jeho sláva je nevysvětlitelná.“

On je tou bytostí, ke které mohu vzhlížet s tou nejsladší důvěrou – a nazývat ji „Otče“ (Lk 11,2). Toto je Onen věčný, kterého „nemohou pojmout nebesa, ani nebesa nebes“ (2Pa 2,5), kterého mohu oslovovat „můj Bože“ (Ž 86,2).

Čtenáři, proto rozjímej nad tím prostředníkem, skrze kterého je pro nás možno vidět Boží slávu, a nezemřít. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl“ (J 1,18). Ten, který přebývá v nepřístupném světle, přichází z příbytku své slávy v osobě, jejíž jméno je „Immanuel, to jest přeloženo, Bůh s námi“ (Mt 1,23). V Kristu, protože „on je obraz Boha neviditelného“ (Ko 1,15), může stvoření – ano, hříšníci – bez důsledku hledět na lesk Božství! Na to pamatujte, abyste ho oslavovali. Usilujte proto plně využít ten veliký Boží plán pro své bytí. Ať všechna vaše slova a cesty, vaše činy a záměry, vaše rozhodnutí i prohry, přispívají k jeho chvále. Vždyť i serafové, ti největší z andělů nemohou dosáhnout žádného vyššího či ušlechtilejšího cíle, než je tento – oslavit Boha, před kterého vrhnou svou korunu.

Navíc, on má na Vás nárok, který nemá na nevykoupené anděly. „On se za vás obětoval“ (Ef 5,25)! Toto nejmocnější ze všech dobrodiní, které jen všemohoucnost může dát, je vaší zárukou pro udělení všech menších, avšak nezbytných požehnání, stejně tak jako pro zadržení všech zbytných soužení a zkoušek. A tak když „spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn“, pamatujme na její charakteristiku; není to sláva, která vás má vyděsit svou velkolepostí – ale má si vás získat a upoutat vás svou nádherou – je totiž „plná milosti a pravdy“ (J 1,14). On je vaším Bohem ve smlouvě, že totiž „domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích“ (Dt 33,27). Můžete se proto pohodlně uložit na svůj polštář se sladkým příslibem bezpečí a říci, „pokojně ulehám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet“ (Ž 4,9).