Řekli jsme si, že hlavním přínosem Jakubova listu je jeho důraz, že křesťanská víra se musí projevovat skutky. Minule jsme se zamýšleli nad tím, kde a jak můžeme hledat a nalézt Boží moudrost. Probírali jsme téma Pokušení: jeho zdroj, vliv, příčiny a jak s pokušením bojovat. Dnes se podíváme na metody a podvody Satana a jeho pomocníků, s nimiž se můžeme setkat během soužení a zkoušek.

• Neklamte sami sebe, milovaní bratří! `Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.(Jk 1,16-18)

Věřící, kteří procházejí zkouškami, se mohu stát snadnou kořistí nejrůznějších podvodníků a šarlatánů. Nezapomínejme, že to jsou služebníci Satana a Satan je mistrem přetvářky a klamu. Podvodníci a zlo vládnou temným zákoutím tohoto světa, ať se jedná o finanční sféry nebo falešné duchovní kejklíře. Pokud jim dáte šanci, nevzdají se tak snadno. Jan o nich říká:

• Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. Já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte. Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Mluvím-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“ (J 8,44-47)

Ten, kdo přestane věřit Božím pravdám a zahledí se sám do sebe, do svého trápení, může dospět k falešným závěrům. Ve chvíli, kdy ve vás začnou hlodat pochybnosti, budete se chytat jako tonoucí stébla, místo toho, abyste se přidržovali kříže Pána Ježíše. Začnete se ptát: Proč zrovna já? Proč Bůh dopustil tak strašnou tragédii? Kde je jeho láska a moc ochránit mě od zlého? Písmo nám říká:

• Nenechme se oklamat satanem - jeho úmysly nám přece nejsou neznámé. (2 K 2,11)

Nedovolte, aby se vaše myšlenky obracely k lidem ze světa, kteří s Bohem nemají obecenství, a přesto se jim dobře daří. Jsou to apoštolové záhuby. Pokud se na jejich udičku chytíte, potáhnou vás pryč od jediné jistoty a pokoje, kterou máte. Ztratíte sílu bojovat a stanete se obětí okolností:

• Takoví rádoby apoštolové jsou ve skutečnosti podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Nakonec ale dopadnou, jak si zaslouží. (2 K 11,13-15)

Jak se můžeme vyhnout nástrahám Satana, vytrvat ve zkouškách s Božím pokojem, i skrze slzy, které nás v trápení budou provázet? Jakub nám vysvětluje, že je nutné, abychom posilovali víru v Boží svrchovanou vůli, moc a dobrotu. Říká:

• Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. (Jk 1,12)

a pokračuje:

• Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám nikoho nepokouší. Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt. (13-15)

V takových chvílích se musíme držet víry, a důvěřovat, že nám Bůh dává jen dobré dary (17). Žijeme v neustálém pokušení, tuto skutečnost obracet naruby. Místo toho, abychom obviňovali sebe sama nebo toho zlého, máme sklony obviňovat Boha a tvářit se jako oběť. Místo toho, abychom za vše dobré děkovali Bohu, obzvláště za naše spasení, jsme náchylní k sebechvále. „Daří se mi, protože jsem pracovitý, vzdělaný, schopný, jsem příkladný občan, rodič a manžel, jsem úspěšný podnikatel, … „ Jakub chce, abychom se vyvarovali jakékoliv soběstačnosti. Bůh může vše rázem změnit:

 1. Kdo prochází zkouškami, je obzvláště náchylný k chybám (16).

Jakub není chladnokrevný teolog, který dávkuje doktríny se slovy: „Jestli se ti do týdne neuleví, ozvi se!“ Naopak, čtenáře oslovuje: „milovaní bratři“. Jakub má pastorační srdce pro všechny věřící, kteří procházejí utrpením a zkouškami. Jako pastor si uvědomoval, že doktrinální pravda o Bohu a spasení je ta nejsoucitnější cesta, jak povzbudit ty, kteří povzbuzení potřebují nejvíc. Boží pravda je skála, na níž stojí každé Boží zaslíbení a nesmete jej žádná bouře. „Neklamte sami sebe“ doslovně znamená „přestaňte žít v klamu, nemylte se“. Jakub znal Satanovy návnady, a jak snadno se na ně lidé chytí: „Kdyby byl Bůh dobrý a láskyplný, proč tě nechává tak trpět? Když je všemohoucí, proč to všechno dopustí a nezasáhne?“ Jakub ale říká: Bůh je dobrý i všemohoucí. Není původcem zla. Dává nám vždy dobré dary. Proto je důležité definovat „Boží dobré dary“ z perspektivy věčnosti, Jeho moudrého plánu, který z našeho omezeného pohledu nabízí jen dočasnou perspektivu, která může být v dané chvíli velmi bolestná. A bolest je ten největší dar, který nám Bůh dal. Nevěříte? Zkuste si představit, kdybyste neměli čidla bolesti - necítili byste, kdy jste se řízli, spálili, kdy jste si zlomili kost, zachvátila vás infekce nebo nemoc. Byli byste k bolesti stejně necitliví jako malomocní lidé, kteří necítí, když je v noci okusují krysy. Jejich nemoc je bezbolestná, ale to neznamená, že je snesitelná a neškodná. Stejně neškodný se může stát hřích, který postupně otupí čidla vnímavosti rozlišování dobra a zla. Nevíra je duchovní malomocní.

A pojďme dále ke zkouškám a utrpení. Prorok Amos se ptá:

• Stane-li se v městě něco zlého, zda nejedná Hospodin? (Ám 3,6b)

Víme, že když byla Jobova víra zkoušena, byl to Satan, kdo přímo útočil na jeho víru. Dobře víme, že to byl Bůh, kdo všechno dopustil zkoušky a utrpení, ale Satanovi povolil, aby škodil jen do určité míry. Jobova žena se na Satanovu léčku chytila, když řekla:

• „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“ Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.(Jb 2,9-10)

Kdykoliv v Písmu čteme „nemylte se“, měli bychom zvýšit pozornost. Znamená to, buďte ostražití, aby vás nepřítel neoklamal. Dobře víte, že při cestách bývají turisté varování, aby si dali pozor na kapsáře. Ti, kteří jsou k varování pozorní, nenosí pas, peníze na očividně dostupných místech. Jen to, že věnují zvýšenou pozornost vůči kapsářům, mohou být uchráněni od toho, aby se stali snadnou obětí. Takže, když vás postihne nějaká nepříjemnost, zvyšte pozornost! Nepřítel číhá a pokusí se vás oklamat.

2. Abychom se vyhnuli klamům, musíme se ujistit o Boží dobrotě (17).

Když Satan poprvé pokoušel Evu, začal tím, že jí položil nevinnou otázku: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Eva věděla, že to Bůh neřekl a Satan opravila:

•  „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ … „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“(Gn 3,2-3)

Satan, ten zlý had, se jen tak nevzdal a lstivě své sítě rozprostíral dál:

• Nato had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“(Gn 3,4-5)  

Naznačoval, že jim Bůh odpírá něco, co je dobré. To znamená, že Bůh není dobrý a Eva na tuto léčku naletěla. Evino pokušení probíhalo bezbolestně, nešlo o nic jiného než přátelský dialog, který měl dalekosáhlé následky. Jakub připomíná všem, aby si za všech okolností uvědomovali, že:

• Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín. (Jk 1,17)

A dále vysvětluje:

• Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.(Jk 1,3-4) 

Jakub zdůrazňuje, že Boží dobré a dokonalé dary často přijímáme naprosto samozřejmě. Už to, že máme dostatek jídla, lásku v rodině, krásu Božího stvoření v přírodě a kolem nás, úžasné zážitky, přičítáme sami sobě a zapomínáme, že vše co jsme a co máme je důsledkem Boží lásky a požehnání.

Žalmista moudře poznamenal:

• Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.(Ž 119,67-68)

Jakub prohlašuje, že veškeré dobro přichází shůry od Otce světel. To je jediné místo v Bibli, kdy je tak Bůh nazván. Je to odkaz na to, že Bůh stvořil světlo a nebeská tělesa, která vydávají světlo. Světlo představuje vše co je dobré, v kontrastu s tmou - doménou Satana (viz Sk 26,18; Kol 1,12-13). Titul „Otec“ odkazuje nejen k Boží kreační síle, ale i jeho láskyplné péči, kterou vůči člověku bez ustání projevuje. Když Jakub říká, že v Otci „není žádná změna, žádný proměnlivý stín“, přirovnává Jeho světlo k světlu slunce. Stejně jako nemůžeme žít bez slunce, v jehož světle není žádná temnota, nemůžeme žít bez Boha, který je vždy zdrojem dobra. Zde na zemi stálost slunečního světla vždy nepozorujeme. Jsou dny, kde je slunce skryto za mraky a jeho intenzita se mění podle roční sezóny. Když do našeho života vstoupí zamračené zimní dny a temnoty noci, to vůbec neznamená, že se slunce změnilo. Podobně ve chvílích trápení a zkoušek se nezměnila Boží dobrota vůči nám. Jeho přirozenost a záměr s Jeho dětmi zůstává nezměněn. Proto mu můžeme důvěřovat za všech okolností, i v nejtěžších chvílích. Z tohoto poznání plynou dvě praktické aplikace:

Abychom správně pochopili Boží vlastnosti zjevené v Jeho slově, musíme poznat, znát Boha takového jaký je, ne podle svých představ a potřeb. Mnohokrát jsem slyšel křesťany, kteří tvrdí: „Můj Bůh není Bohem soudů; ale je Bohem lásky.“ To sice zní hezky, ale potom tento bůh není Bohem Bible. Je to jen výplod vlastních představ. Biblický Bůh je Bohem soudu i lásky. Další křesťané, se některým biblickým pravdám vyhýbají. Například se jim nelíbí, že Bůh se smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje (Římanům 9,18). Odmítají skutečnost, že se Bůh může rozhodnout ve své svrchovanosti někoho zatvrdit a ponechat v otroctví hříchu. Kdo popírá Boží svrchovanost, která je zřetelně v Písmu osvětlena, vytváří si Boha podle svých představ a to je modlářství. Abychom tuto složitost lépe pochopili, je třeba, abychom se Božím slovem živili. Nestačí pouze číst, ale měli bychom se ptát: Co nového mě to učí o Bohu? O Božích vlastnostech bylo napsáno mnoho skvělých knih. Přesto zůstávají Boží vlastnosti trochu tajemné, ale čím víc o nich přemýšlíme, tím lépe je poznáme. Jen tak částečně poznáme Boží vlastnosti a stanou se nám oporou v dobách soužení.

Na závěr dvě otázky k zamyšlení:

1. Jakým způsobem nám Satana klade nástrahy, když procházíme zkouškami? Jak můžeme být ostražitější?

2. Kritik může namítat: „Jak může Bůh dopustit všechno zlo světa?“ Jak odpovíte?