Scházíme se již k jedenáctému pokračování o Boží absolutní svrchovanosti v Jeho prozřetelnosti. Pokaždé pro osvěžení začínáme s opakováním šesti principů, které navýsost potvrzují plnou svrchovanost Boha ve světě viditelném i neviditelném. Zde jsou:

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

II. Bůh má všechno pod Svým svrchovaným dohledem a vše spojitě ovládá a řídí tak, aby celé stvoření dovedl k plánovanému záměru, který prozřetelně předurčil.

III. Každý, tedy i Ďábel, pracuje podle Božích instrukcí, aby vše, podle Jeho plánu a záměru, spělo k Jeho prozřetelně ustanovenému cíli.

IV. Bůh trestá i ty, které sám používá, aby i jejich zvrácené dílo optimálně přispělo k dosažení Božího záměru.

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla.

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Posledně jsme se podívali již na šestý princip absolutní svrchovanosti Boha, v kterém dnes budeme pokračovat. Tedy,:

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Tento poslední princip Boží svrchovanosti je nejcitlivější, protože každý člověk jistým způsobem trpí. Tento princip si vysvětlíme pomocí biblické knihy Jób. Posledně jsme skončili u Jóbovy ženy, která svému manželovi navrhla, aby za všechna utrpení Jób Boha proklel a nakonec zemřel. Jób ale projevuje příkladnou víru, která by měla být naším modelem. Tak tedy,

Co je podstatou víry, jak nám ji ukazuje Jób?

Jób své ženě odpověděl tvrdým protiútokem na obranu Boha:

"Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil. (Jób 2:9-10)

Bůh naší ochranu nepotřebuje. Jób ani v nejmenším nepodlehl dualistickému bludu, že Bůh je svrchovaný nad dobrem a Satan je prý svrchovaný nad zlem. Bůh je svrchovaný nad dobrem i nad zlem! To by nám tak scházelo, aby byl kdokoliv jiný než Bůh svrchovaný nad čímkoliv, natož tak nad zlem. O zlu, co je to zlo, o tom si ještě povíme, abychom si zase nemysleli, že Bůh obsahuje dobro i zlo. Jób jasně přiřkl vše hrozné, co jej potkalo, Bohu - "To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Jób by vůbec nezapadl do většiny dnešních shromáždění věřících, kteří vše nepříjemné svalují na Satana. Jistě, Satan je doručovatelem, tedy agentem zla, ale nic nedělá ve své svrchovanosti. Délku šňůry, na které je přivázán, určuje Bůh. Navíc, Satan má úplně protichůdnou motivaci než Bůh. Boží motivace všeho, co se v individuální i celolidské historii stane, je, aby vše optimálně spělo k Jeho konečnému cíli - k novým vzkříšeným lidem, nové zemi a vesmíru. Satanova motivace je tento Boží cíl překazit. Ať nám poslouží tento nedokonalý příklad: Ovčák a ovčácký pes mají také úplně protichůdné motivace nahánět ovce. Ovčákova motivace je, aby se ovce nezatoulaly a neztratil ani jednu, aby ovce byly zahnány na nejlepší pastvu. Tyto motivy ovšem psovi neleží na srdci vůbec. Pes naopak ovce nahání proto, že jej to na výsost baví, že je to ovcím nepříjemné, že se ho bojí, a kdyby nebylo svrchovanosti ovčáka, tak by ovce napadl a sežral. Přesto tyto psí, ne zrovna nejčestnější motivace, slouží ovčákovi k jeho záměru - ochránit ovce. Jestliže na ovečku vyjede pes, plně kontrolovaný ovčákem, tak je to jenom k jejímu konečnému dobru. Jestliže na nás vyjede Satan, jako na Jóba, plně kontrolovaný Bohem, tak je to jenom k našemu konečnému dobru. Zahánění Satana a rozkazovat mu, by bylo jako kdyby ovce vydávaly ovčáckému psovi rozkazy, které mohou být v konfliktu s rozkazy ovčáka. Může ovce zahnat psa? Snad každý vidí absurdnost této situace. Ani Michael nezahnal Satana:

A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin. (Judův 1:9)

Tohle všechno Jób věděl. Jób ale neměl sebemenší tušení, proč jej stihlo tolik neštěstí a tolik bolesti. Jób ale na rozdíl od mnohých z nás věděl, že zaprvé vše pochází od Boha, a zadruhé Bůh musí mít dobrý důvod, proč toto všechno dopouští, nebo dovoluje Satanovi.

Tohle je podstata víry ve svrchovaného milostivého Boha - vše je od Boha, a ať je to cokoliv, Bůh má svůj svatý důvod, proč to dopouští.

Jistě, Jób Boží svatý důvod vůbec nechápal; my jej chápeme, protože nám Duch svatý v Bibli dovolil nahlédnout do zákulisí. My ale dnes nechápeme Boží důvody, které se týkají dnešního moderního dopuštění. Jób věděl, že je totálně v rukou absolutně svrchovaného Boha - a tím více Jej miloval. Kéž jsme jako Jób:

I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. (Jób 13:15-16)

Jób nespojuje svoje utrpení s žádným svým hříchem:

Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým. Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu. Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat: Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. (Jób 13:18-21)

Jób si je jistý, že bude shledán spravedlivým, že jej Bůh nesoudí pro jeho nespravedlnost. Přesto mu důvěřuje. Jób v podstatě říka - Ten, který vzal mé děti, služebnictvo, dobytek, majetek a mé zdraví, mne může i zabít, k tomu má plné právo - a i kdyby mne zabil, přesto Mu budu důvěřovat, protože vím, že k tomu má ten nejvhodnější důvod. Bůh chyby nedělá, a ani dělat nemůže, protože Jeho činy nemohou být porovnány ani posouzeny žádnou mírou vně Boha. Vše, co je vně Boha, je přece stvořeno Bohem. On je míra spravedlnosti. Na naši nedůvěru v Boží spravedlnost Bůh razantně odpovídá:

Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?(Římanům 9:20-21)

Bůh má důvod ke všemu, co se děje, ať nám to zlomí srdce nebo zdraví sebevíc. Naděje však vězí v tom, že vše má v moci svrchovaný Bůh a ne svrchovaný Satan.

Celý historický příběh Jóba je zde proto, že Satan chtěl Bohu dokázat, že všichni lidé, i ti navenek nejspravedlivější, milují Boha jen z vypočítavosti. Satan chtěl dokázat, že neexistují opravdově Boha milující věřící. Všichni prý "milují" Boha jen na oko, aby z Něj mohli jen těžit. Žádný věřící prý nemiluje Boha opravdově, na základu - kdo Bůh je. Všichni jej prý milují jen na základu - jaký mají z Boží přízně užitek. Bez směny, za lidskou jakobylásku Boží požitky, kvazivěřící lidé, i takových kvalit jako Jób, prý Boha tváří v tvář proklejí.

Jób však odolal ještě mnohem většímu pokušení. Jób věřil, že Bůh je svrchovaný vládce všeho co je. Jób věřil, že věrně sloužil Bohu, a že ve své podstatě upřímně miluje Boha. Jób zde vůbec nepopírá, že by byl bezhříšný, a bez závady - vůbec ne! Jób jen tvrdí, že následoval Boha z upřímné lásky k Němu, se srdcem přímým bez postranních směnných úmyslů. Jistě, když toto platí, jak potom Jób vysvětlí svůj postih? Jób svůj postih vysvětlit nemůže, ale Jób ví, že Boha opravdu miluje pro to, kdo Bůh je!

Víte, v čem vězí největší Jóbova víra? Jeho tři přátelé Elífaz, Bildad a Sófar se snažili Jóba přesvědčit, že nebyl k Bohu ryzí a přímý. Jak snadno bychom do takové léčky spadli? Jak snadno mohl Jób připustit, že všechny újmy, jež ho stíhají, jej stíhají právem, protože nebyl k Bohu upřímný. Tím by vlastně i jakoby "osvobodil" Boha ze zodpovědnosti za seslané zlo, protože přece milující Bůh nemůže na své spravedlivé a upřímně milující seslat žádnou pohromu. Bůh přece trestá jen zlé, a svoje hodné jen odměňuje - ne? Kdyby se Jób napříč svému svědomí přiznal k neupřímnosti, hned by to vrhlo na Boha jakoby lepší světlo. Tak si to alespoň představovali Jóbovi tři přátelé, a dodávám, tak si to představuje i většina dnešní církve po celém světě. Rozumějme dobře! Jóbovi přátelé i většina dnešní církve byli a jsou upřímní v tom, že kdyby Jób vyznal svůj "tajný" hřích, Bůh by jej vyslyšel, očistil, a odstranil jeho problémy. Problém Jóbových přátel a dnešní většiny církve však vězí v tom, že se snaží "ochránit" Boha. Stihne-li někoho neštěstí, je to prý Boží trest, a tak si za to postižený může vlastně sám. Kdyby Jób podlehl tomuto pokušení, hned by měl teologické vysvětlení, jeho trápení by byla odplata za jeho neupřímnost, čímž by jakoby ospravedlnil Boha. Přemýšlejme! Kdyby Jób přiznal napříč svému svědomí, že byl nepřímý, Satan by vyhrál na celé čáře. Zaprvé, Jób by lhal; zadruhé, Jób by byl pokrytec, který by se snažil směnit pytel trápení za dárkový koš. Bylo by mnohem snazší přiznat se k něčemu, čeho si Jób nebyl vědom, kdyby se obvinil jen několika mělkostmi! Jak by to vypadalo navenek dobře! Bůh by byl ochráněn, sám by vypadal upřímně, přátelé i žena by byli spokojeni! Jób ale čelil skutečnosti, čestně se vypořádal s nevysvětlitelnými bolestmi na těle i na duchu, protože jeho víra ve svrchovanou podstatu a povahu Boha se ještě více upevnila. Jób Bohu dával do rukou i svůj život.

Nepřipomíná vám to Kristův kříž? Jak mohl Boží syn tolik trpět na kříži, aniž by mu Otec jakýmkoliv způsobem pomohl? Myslím, že bychom se na utrpení Ježíše Krista měli podívat jinak. Jak mohl Svatý a milující nebeský Otec zasáhnout Svého Syna takovým plánem!

...tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. (Skutky 2:23)

Nebo si připomeňme ukamenování Štěpána. Myslíte, že jej bezbožníci ukamenovali bez Božího plánu? Že byl Bůh zaskočen jejich činem? Jistě, jejich motiv byl odporný a úplně protichůdný od Božích důvodů, ale Bůh byl zúčastněn. Štěpánova smrt způsobila rozšíření evangelia:

Po smrti Štěpánově nastalo v Jeruzalémě pronásledování. Ti, kteří se odtud rozprchli, dostali se až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; slovo evangelia však zvěstovali jenom židům. (Skutky 11:19)

Kdyby se raní křesťané nerozprchli, tak by obyvatelé ani Fénicie ani Kypru ani Antiochie neuslyšeli tak záhy evangelium. Štěpánova smrt jistě zapůsobila i na Saula, později Pavla. Věděl Štěpán, proč jej Bůh vydal do rukou katů? Asi nevěděl, ale jistě věděl, že bez Boží absolutně svrchované vůle nespadne ani vlas s jeho hlavy, natož aby byl Bůh mimo kontrolu, když byl Štěpán kamenován. Bůh byl se Štěpánem, jsem přesvědčen, že Štěpán umíral v radosti:

Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, (Skutky 7:55)

Boží prozřetelnost je opravdu tajemství, protože On přebývá v nepřístupném světle. Je zřejmé, jak z biblických textů, viz Jób, Ezechiel, David, Štěpán, Pavel, tak i z života, že Jeho nejlepší služebníci jsou jím povoláni za nejnepochopitelnějších okolností, Jeho nejlepší služebníci často více než ostatní lidé trpí. Kolik misionářů, kteří šli hlásat evangelium, bylo zabito a umučeno. Jenom v naší misii HCJB World Radio bylo v padesátých létech zabito pět misionářů domorodými Indiány v Ekvádoru. Proč? Proč se zřítí misionářská letadla? Proč umírají jeho nejlepší služebníci na leukémii - známe je osobně! Nemohu vám to vysvětlit. Vše má ale svůj důvod. Nevidíme všechny souvislosti. My se nemáme ptát proč, stejně žádný rozumný důvod bezprostředně nenajdeme. My máme plně spoléhat na Písmo, které nás ujišťuje o Boží svrchované milosti a moci.

Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. (Jan 9:2-3)

Bůh způsobuje vše, to musíme mít na paměti. Nezapomenu na příhodu, kterou jsem slyšel na křesťanském rádiu v Americe. Těhotná manželka jednoho pastora čekala v porodnici na porod. Během této doby svědčila mladým sestřičkám o spáse skrze Pána Ježíše Krista a o tom, že vše musíme brát, dobré i zlé, z Jeho ruky s vděkem. Ty ovšem braly evangelium na lehkou váhu, jak to u mladých lidí často bývá a z čekající maminky si dělaly za zády legraci. Dítě se narodilo, a bylo mongoloidní. Snad každý by tuto situaci nazval rodinnou katastrofou. Sestřičky samosebou byly moc zvědavé, jak se víra této křesťanské maminky projeví teď. Když zlomená maminka telefonicky oznamovala svému manželovi, že je Bůh požehnal mongoloidním dítětem, tak jedna sestřička ze zvědavosti tento rozhovor odposlouchala na ústředně. Byla z křesťanského přístupu této maminky tak šokována, že pochopila pravost víry této maminky. Právě to, že matka děkovala Bohu za postižené dítě, obrátilo všechny zúčastněné sestřičky. Zanedlouho všechny patřily Kristu a navštěvovaly sbor, ve kterém kázal otec tohoto dítěte.

Stejné je to s námi všemi, kdo důvěřujeme Bohu. Svět nás ostře sleduje, zdali nejsme jen kašírovaní křesťané. Věřte mi, moji milí, kdykoliv se modlím - a neuveď nás do pokušení, ale zbav nás ode všeho zlého - vždy myslím na to, aby mne Bůh ochránil od těch nejtěžších tragických zkoušek. Vždyť v nich se vyzkouší víra. Těžké zkoušky znamenají velké pokušení odporovat Bohu. Jób tím prošel, tato maminka, a jen Bůh ví, jak bych se zachoval já nebo vy. Znovu - a neuveď nás do pokušení, ale zbav nás ode všeho zlého - dodávám - a když zlým procházíme, ať jsme Ti vděčni.