Nedávno jsem četl smutný příběh. Starší bratr mi půjčil knihu Život Arthura W. Pinka, kterou napsal I. H. Murray. Mnozí z nás měli užitek z četby knih Arthura W. Pinka, především pokud jde o jeho rané spisy. Velké potěšení mi přineslo čtení knihy Gleaning in Genesis, kterou jsem četl před lety, a nedávno mi hodně pomohlo studium jeho Gospel of John. Rozsah tohoto díla převyšuje 1000 stran. Jde jen o dvě z mnoha knih, jejichž autorem je A. W. Pink. Většina z nich byla původně napsána pro měsíčník Studies in the Scripture (Studium v Písmu, pozn. překl.), který vydával (1922–53). Jak je možné, že zvládl tolik práce? Pamatujte, že to všechno bylo napsáno pečlivě rukou a teprve poté přepsáno. Microsoft Word s opravami stisknutím klávesy neexistoval.

Arthur W. Pink se narodil 1. května roku 1886 v Nottinghamu, v Anglii a obrátil se ve věku 18 let. O dva roky později začal studovat na Moody Bible Institute v Chicagu, USA. Leč po uplynutí pouhých šesti týdnů shledal učení přehnaně zjednodušené a základní, alespoň podle jeho měřítek. Cítil, že strávit zde dva roky by pro něj byla ztráta času, a tak okamžitě přijal práci pastora v Coloradu. Myslím, že tento počin v počátcích jeho služby předznamenával budoucí události. Arthur byl bezpochyby velice bystrý, což v něm spolu se schopností studovat každý den celé hodiny bez přerušení podpořilo netrpělivost s lidmi, kteří neměli stejně hluboké porozumění Bibli. Spolu s netolerancí se dostavila neschopnost naslouchat nebo učit se od ostatních či uznat jinou autoritu než svou vlastní. Navíc byl zaměřen na svou vlastní službu až do bodu vyloučení téměř všech ostatních věcí, což bylo asi ještě znepokojivější. Nikdy nezůstal delší dobu na jednom místě. Stěhoval se z jedné kazatelské služby do druhé, nejprve v USA a později v Austrálii. Byl přesvědčený, že jedině jeho názory obstojí. Poté, co sloužil v několika australských baptistických sborech a zjistil, že je jeho učení o Boží svrchovanosti a Božím vyvolení pro ně nepřijatelné, přesunul se jinam a stal se kazatelem sboru na Belvoir Street v Sydney. Zde začal být nešťastný kvůli přílišnému zdůrazňování Boží svrchovanosti. Došlo k rozkolu. Stal se kazatelem skupiny, která se odtrhla, ale i od nich během několika měsíců odešel na základě přesvědčení, že to bylo „založeno v mdlém duchu“. Nemohl jsem si pomoct, abych nesrovnával tohoto bludného kazatele se zbožným mužem, kterého jsem znal a který po mnoho let zůstal věrný jedinému společenství, kde předával Boží pravdy. Dodnes si pamatuji několik působivých slov, která mu řekl otec Johna MacArthura: „Velcí kazatelé, vytrvalí kazatelé, kteří zanechali svou stopu v dějinách, učili svůj lid slovo Boží“ a „zůstávali dlouho na jednom místě“.

Arthur Pink se přestěhoval zpět do Anglie v srpnu roku 1928. Po devíti měsících pobytu se vrátil do USA, nejprve do Morton’s Gap v Kentucky, pak do Los Angeles, později se přestěhoval do Millmontu a pak do Yorku v Pennsylvánii. Když se však příležitosti ke službě vytratily, vrátil se v roce 1934 zpět do Anglie, a to do Cheltenhamu. Dokonce i v této fázi se prakticky stáhl z jakéhokoli pravidelného společenství s dalšími věřícími. V zimě 1934–35 prohlásil: „Brzy uplyne sem let od doby, kdy jsme se já a moje žena naposledy účastnili večeře Páně.“ Ve Spojeném království se dále stěhoval. Nějaký čas bydlel na Great Western Road v Glasgow. Zde kázal, kdykoli se mu naskytla příležitost, jak ve sborech Svobodné presbyteriánské církve, tak dokonce i při veřejných shromážděních. Například v říjnu 1935 kázal ve městě Falkirku v Bethany Hall. Se zjevnou naivitou nemohl pochopit, proč se jeho diář neplní stále dalšími kazatelskými povinnostmi. Poté, co mu bylo odepřeno nadále kázat ve Svobodných presbyteriánských sborech a nedostal pozvání kázat při veřejných shromážděních, se znovu přesunul, tentokrát na jih do Hove. Naposledy se přestěhoval během druhé světové války do Stornoway na Isle of Lewis na severozápadním pobřeží Skotska. Zde zůstali s manželkou po zbytek života a pravděpodobně už nikdy neměli žádné společenství s jakoukoli místní církví.

Ačkoli se Arthur Pink opakovaně stěhoval, v jeho životě existovala jedna stálice: jeho měsíčník, Studies in Scriptures. Ve Stornoway žili s manželkou v malém dvoupokojovém bytě. Každý den šel asi na hodinu ven a každá jeho procházka byla zakončena buďto psaním dopisů, nebo přípravou článků pro Studies in Scriptures. To činil s neochvějnou vytrvalostí až do doby, kdy už nemohl pokračovat – zemřel ve věku 66 let. Pro svůj časopis měl dopředu připravených tolik článků, že po jeho smrti mohla být vydána ještě čtyři čísla a jeho manželka ještě další rok pokračovala s dodatečným dotiskem nevyužitých spisů. Během onoho posledního roku utrpěla mrtvici, která vyústila ve slabost pravé strany těla. Jaké dědictví po sobě tento muž zanechal: celé svazky hlubokých výkladů Bible – vskutku „ještě mluví, ač zemřel“ (Žd 11,4).

Často je citován. O Boží svrchovanosti napsal: „Svrchovanost charakterizuje veškeré Boží bytí. Je svrchovaný ve všech svých atributech (vlastnostech). Je svrchovaný při výkonu své moci. Jeho moc je vykonávána, jak on chce, kdy chce a kde chce. Tuto skutečnost dokazuje každá stránka Písma. Po dlouhá období se jeví jako spící, ale pak vytryskne na povrch s neodolatelnou silou.“ Věčné bezpečí každého Božího dítěte popisoval jako „nezmařitelnou jistotu jejich vstupu do dědictví koupeného Kristem, k němuž byli zplozeni Duchem svatým“. A ohledně skutečnosti Kristovy smrti napsal: „Jak ale mohl Jahvův ‚Společník‘ trpět? Jak mohl onen věčný zemřít? Ten, který byl na počátku Slovo, které bylo u Boha, které bylo Bůh, ‚se stal tělem‘. Ten, který způsobem bytí byl Bůh, vzal na sebe způsob služebníka a stal se jedním z lidí.

• ‚A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži‘ (Fp 2,8).

Takže poté, co se stal tělem, byl Pán slávy schopen podstoupit smrt, a tak se stalo, že ‚zakusil‘ samotnou smrt.“ Diskuzi na téma božské inspirace Bible začal A. W. Pink slovy: „Křesťanství je náboženství Knihy. Křesťanství je založeno na nepohnutelné skále Písma svatého. Bible musí být výchozím bodem všech teologických diskuzí. Se základem božské inspirace Bible stojí a padá celá stavba křesťanské pravdy.

• ‚Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?‘ (Ž 11,3)

 Vzdejte se dogmatu verbální inspirace a budete zmítáni jako loď bez kormidla na rozbouřeném moři vydáni na milost a nemilost vanoucímu větru. Popřete bez jakýchkoli výhrad, že Bible je slovo samotného Boha, a zůstanete bez jakýchkoli konečných norem pro poměřování a bez jakékoli svrchované autority. Nemá význam diskutovat o jakékoli doktríně, kterou Bible vyučuje, pokud nejste připraveni uznat bez výhrad, že Bible je nejvyšším odvolacím soudem. Vyznejte, že Bible je božské zjevení a zjevení mysli samotného Boha a vůle člověku, a máte pevný výchozí bod, ze kterého můžete postupovat do říše pravdy. Připusťte, že Bible je (v originálních manuskriptech) bezchybná a neomylná, a dospějete na místo, kde studium jejího obsahu bude jak použitelné (proveditelné), tak užitečné.“

Stojím v úžasu před člověkem a před tím, co dokázal, a zároveň jsem zarmoucený. Je třeba jej velmi chválit. Nevlastnil nic z bohatství tohoto světa, vždy žil ve spartánských podmínkách. Až do samotného konce sloužil s nevyčerpatelnou energií. Jeho žena mu byla cele oddána a byla velkou podporovatelkou jeho služby. Arthur Pink byl nejspíš natolik pohlcen vykonáváním své služby, že to dokonce nahradilo společenství s ostatními věřícími. Kéž nám Pán Bůh dá stejnou vášeň pro Písmo svaté, jako měl Arthur Pink, jeho vytrvalost ve službě a milost, abychom si bohatství tohoto světa cenili jen málo, ale zároveň kéž nás ochrání před nerovnováhou, abychom „nezanedbávali společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku“ (Žd 10,25).

Pro ty, kteří mají zájem o knihy A. W. Pinka, vydala Poutníkova četba následující tituly: „Střípky poznání Boha“, „Užitek z Božího slova“, „Boží vedení“.

Přeložila Iva Suchá