Pokračování:
Jak víme, Nikodém byl celou rozmluvou s Ježíšem šokován. Ježíš mu mimo jiné oznámil, že náboženství je marnost. Osobně jsem byl také překvapen, když jsem poprve zjistil, že "náboženství" se v bibli rovná marné víře.

Náboženství je totiž lidské úsilí dosáhnout Boha. Biblická víra, Ježíšovo evangelium, je přesný opak. Biblická víra je Boží úsilí dosáhnout člověka. Spásná víra je oddání se Božím námluvám a spojení do nejintimnějšího duchovního, manželského svazku s Bohem.

Nikodém byl jedním z předních vůdců židovského "náboženství." Proč přišel za Ježíšem v noci? Snad aby se vyhnul nepříjemnostem, protože farizejové vylučovali ze synagog lidi, kteří věřili v Ježíše. Jedno je jisté, Nikodém měl upřimnou touhu, aby se dozvěděl od Ježíše něco bližšího.

Farizejové byli zákonem úplně spoutáni. Udělali z víry vnější ná boženství rituál. Dodržování pravidel a externí symbolická prostná bylo to, co je prý "dělalo svatějšími." Kolik světových náboženství se dodnes utápí v duchovně symbolické gymnastice, ať si říkají jak si říkají. Příslušnost k denominaci ještě nikoho nespasila. Druhý list Timoteovi říká:

• Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. (2 Tim 3:5)

Farizejové, a že jich dnes po světě chodí v každém náboženském systému, jsou nábožně horliví, ale v žádném případě nejsou blíž Božímu království než kterákoliv nevěstka. Farizejové přilnuli ke stovkám záko nů, z nichž mnohé byly jejich vlastními výmysly. Věřili, že spolknout v sobotu ocet je v pořádku, ale kloktat ocet v sobotu bylo zakázáno, protože to byla práce. Proto, když Ježíš navracel zrak slepému, plivl do hlíny a udělal blátíčko, kterým potřel nevidomému oči. Ježíš farizeje vyprovokoval, protože podle jejich zákona Ježíš v sobotu pracoval. Ježíš nepotřeboval potírat slepci oči blátem aby mu vrátil zrak. Ježíš je mocnější než bláto. Ježíš ukázal farizejům marnost jejich externí náboženské gymnastiky.

Nikodém byl uvězněn v tomto nastrojeném náboženství, vždyť jej sám šířil. Nemysleme si, že dnešní náboženský svět je jiný než svět farizejů. Když jsem byl malý kluk tak mi náš soused řekl: "Když budeš hodný, půjdeš do nebe a když budeš zlobit, půjdeš do pekla." To je vnější náboženství, předpis, seznam k odfajfkování co se smí a co se nesmí. Tím vůbec nesnižuji přikázání, ta platí!

Ježíš Nikodémovi odpověděl aniž by jej pochválil za jeho náboženskou horlivost:

• "Amen, Amen pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." (Jan 3:34)

Nikodém pochopil Ježíše velmi dobře. Vždyť rabíni většinou učili duchovní zásady obrazným jazykem. Nikodém nebyl prosťáček, který by s Ježíšem vážně diskutoval o tom, jak se stát znovu fyzickým novorozencem. Nikodém ve skutečnosti řekl: Nemohu začít úplně znovu, na to jsem příliš starý. Už jsem příliš hluboko v náboženském systému, abych se z něj vyprostil. Nemám naději, abych se stal znovu nemluvnětem.

Ježíš po Nikodémovi žádal aby se zřekl celého svého dosavadního náboženského života. A Nikodém to věděl. Ježíš nenabízel Nikodémovi snadnou lehkověrnost. Ježíš jej vyzval k nejtěžšímu rozhodnutí jaké mohl Nikodém učinit. Nikodém by zajisté rád zaplatil, postil se nebo s radostí zacvičil rituál předepsaný Ježíšem, ale Ježíš mu předepsal duchovní obrodu, znovuzrození. To potvrzovalo, že všechno je jinak. I to, čemu Nikodém věřil doposud, je marné. Přesně tak! Ježíš to myslel vážně a proto Nikodémovi opakoval:

• "Amen, Amen pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vejít do království Božího." (Jan 3:6)

Narodit se z vody neznamená vodu H₂O. Narodit se z vody neznamená křest. Dokažme si to biblicky. Spásu nemůžeme obdržet ani koupelí ani pokropením. V Janově evangeliu ve 4. kapitole jasně stojí, že Ježíš sám nekřtil. Kdyby byl křest podmínkou spásy, Ježíš by určitě křtil. Křest vodou je závazek, tedy účinek spásy, nikdy ne podmínka spásy. Voda, o které se Ježíš zmínil Nikodémovi, byla symbolická, jak stojí ve Starém zákoně a znamenala očistu. Nikodém rozhodně rozuměl Ježíšovi lépe než mnoho křesťanů, protože byl znalý Starého zákona. V Ezechielovi se dočteme o slibu nové smlouvy.

• Pokropím vás čistou vodou (zde je narození z vody) a budete očištěni, očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového Ducha (a zde je narození z Ducha). Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. (Ez 36:26)

Narození z vody a Ducha bylo prorokováno Ezechielem proto, aby je mohl Ježíš předložit Nikodémovi, který velmi dobře pochopil o čem Ježíš hovořil. Vždyť jak okolnosti ukazují, Nikodém byl nakonec přece jenom spasen. Ježíš hovořil s Nikodémem o křtu Duchem svatým, ne o křtu vodou.

• Neboť my všichni ... byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo (t.j. Ježíšovo tělo, nebo-li církev). (I Kor. 12:13)

A tento křest Duchem svatým, ne vodou, je absolutní nutnost ke spáse. Křest Duchem svatým je nutný, protože to je vnitřní záležitost. Křest vodou, kterému se má podrobit každý spasený křesťan symbolizuje ztotožnění s Ježíšem a je vnější záležitostí, která sama o sobě spasit nemůže.

Jak je to tedy s narozením z vody? Ježíš očišťuje spasené vodou Božího slova, obmývá spasené vodopádem biblických slov.

• A sám se za ni (t.j. církev) obětoval (Ježíš), aby jí posvětil a očistil křtem vody skrze slovo. (Kral.,Ef 5:25)

Tak tedy:

1. narození nového člověka z vody, očištění vodou od našich hnusných model, ať jsou to sochy, obrazy, peníze, holky nebo vdolky, může být vykonáno jenom Ježíšem, který nás obmývá biblickým slovem. Jenom to nám zvěstuje čistou pravdu. Tohle obmytí, očištění, zrození z vody je nutné a Nikodém jej chápal.
2. narození nového člověka z Ducha může přijít jenom tehdy, když nám Ježíš vymění naše kamenné srdce za srdce z masa, když nás dosáhne skrze slovo Duchem svatým a umístí, pokřtí, potopí do svého těla. Tohle je absolutní nutnost spásy.

Očištění vodou, slovem, a obnova srdce Duchovním křtem v Krista jdou ruku v ruce a jsou vzájemně nevylučitelné.

• "Amen, Amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha nemůže vejít do království nebeského."

Narození z vody (t.j. porozumění slovu) a Ducha (t.j. uvěření slovu) je vnitřní, ne vnější záležitost. Vnější náboženství je způsobeno člověkem, vnitřní víra Bohem.

Pokračování příště.