Potřeba posvěcení

Úvodem bych vás rád poprosil, abyste si představili, že už nastal den soudu a vy stojíte před Božím trůnem, před Jeho soudnou stolicí. Zde nejde o oddělování ovcí od kozlů, ale o poslední soud všech věřících. A k vašemu překvapení vás Bůh vyzkouší ze systematické teologie. Ještě větším šokem je, že ta zkouška není jen výběr a zaškrtávání z několika možných odpovědí, ale je to slohová práce. Ale dobré je, že při zkoušce můžete používat učebnici.

První otázka zní: „Definuj Trojici.”

Druhá otázka: „Co je posvěcení a proč je v životě křesťana nezbytné? Zdůvodni svou odpověď.”

Třetí: „Popiš dílo Trojice v procesu posvěcení.”

A poslední otázka zní: „Jaký je význam jména Athanasius?”

Ta poslední otázka, to je bonus!

Bratři a sestry, neočekávám, že nás v nebi něco takového čeká, ale přece jenom bude velmi užitečné, když budeme schopni tady na Zemi odpovědět alespoň na ty první tři otázky. Ukážeme si, že opravdová znalost významu posvěcení a jeho prostředků nevede jen k procvičování intelektu, ale je absolutně nezbytná.

Pokud člověk neví, co to znamená být posvěcený a jak probíhá proces posvěcování a s tím související růst, pravděpodobně ještě nechápe, co to znamená, žít jako křesťan.

Současný stav české církve poukazuje na pravdivost takového výroku. Ještě nikdy se nehlásilo ke křesťanství tolik Čechů jako po skončení období komunismu.   Křesťanství od revoluce nikdy nebylo středem pozornosti společnosti ani tak rozšířené a rostoucí jako teď. V současné době máme v této zemi více sborů, křesťanských konferencí, přednášek, hudebních festivalů, křesťanských kapel, worshipových cédéček a křesťanských knih než kdykoliv předtím. Přesto, jak mnozí vidíme, něco není v pořádku.

V roce 2011 vydala Poutníkova četba malou, ale hlubokomyslnou knihu brilantního anglického kazatele Martina Lloyd-Jonese s názvem „Co je evangelikální?”. V jádru knihy se nachází odpověď a definice toho, „co to znamená být křesťanem”.

Zní to jako jednoduchá otázka, a přece odpověď může být pro někoho překvapivá. Pokud nevíte, co to znamená být křesťanem, zajisté nechápete význam slov, která vyjadřují, co znamená „žít jako křesťan”. Bůh říká „Buď svatý, neboť já jsem svatý“. A autor listu Židům říká:

• Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. (Žd 12,14)

Jádrem křesťanství je svatost neboli posvěcení

Víme, co to znamená v praktickém životě? Odvrátit se od hříchu, podřídit se Kristu a následovat Ho není něco, co jsme udělali jednou provždy při obrácení. Je to něco, s čím a pro co musíme žít denně. Jak to víme? Protože to řekl sám Pán Ježíš Kristus: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.” Nicméně teď více než kdykoliv předtím mnozí tvrdí, že přijali Krista, ale je to Kristus, kterého vůbec neznají. Pavel napsal Titovi o mnohých, kteří, „Prohlašují, že znají Boha, ale svým jednáním to popírají.” Bůh řekl skrze proroka Ozeáše: „Můj lid zajde, protože odmítá poznání.“  (Oz 4,6).Neznalost je důvod, proč jsou církve plné lidí, kteří neznají Boží evangelium ani Boha tohoto evangelia. Neznalost je také důvod, proč mnoho opravdových křesťanů nedosahuje duchovní zralosti, neroste ani neprospívá v křesťanském životě. Neznalost a nevědomost je důvod, proč církev v České republice roste více do podoby světa než do podoby Ježíše Krista. Proto je tak důležité, abychom se na definici posvěcení podívali podrobněji.

I. Vysvětlení pojmu posvěcení

A. Starý zákon

Ve Starém zákoně slova svatost, svatý nebo posvětit pochází z hebrejského kořene qad, které znamená „ořezat“ nebo „rozdělit“. Hlavní důraz v tomto slově je kladen na oddanost. Když slyšíme slovo „svatý“, okamžitě si vybavíme něco morálního, čistého nebo spravedlivého. Ale základní význam tohoto slova v hebrejštině znamená něco, co je oddělené nebo odříznuté. Andělé v Izajášovi 6 volají, že Bůh je třikrát svatý. Jeho morálnost, spravedlnost a čistota je součástí tohoto významu. Ale to slovo má daleko širší dosah. Slovo svatý popisuje něco odděleného, odlišného od všech kolem, něco zcela jedinečného. Mluví o neuchopitelnosti Boha. Jeho svatost nemůže být vystižena. Bůh není lepší anděl. Není zdokonalený člověk. Není to nejsvatější ideál nekonečně znásobený, jaký bychom si uměli představit. Není žádnou ilustrací, obrazem nebo příkladem, nikdo nemůže vystihnout podstatu Boha. Jeho osobnost je nepochopitelná a neuchopitelná. Jeho charakter, podstata, věčnost, trojjedinost – kdo může něco takového pochopit? Bůh je od svého stvoření oddělený, zcela odlišný a jiný. I nejsvatější anděl má víc společného s nejhorším démonem, než má s trojjediným Bohem, protože oba jsou stvoření. Ale Bůh je Stvořitel! Je Jeden a je jedinečný! Jeho trojí svatost nám říká, že Bůh je oddělen od všeho svého stvoření.

Jádrem křesťanství je svatost neboli posvěcení

To je důvod, proč stejné slovo, které charakterizuje Boha jako svatého, může být používáno i pro jiné věci. Bůh řekl Mojžíšovi: „Místo, na kterém stojíš, je půda svatá“ (Ex 3,5). Nebyla to morální nebo spravedlivá půda, ale byla oddělená pro Boha. Když Bůh přikázal Izraeli, aby dodržoval sabat, řekl jim: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý“ (Ex 20,8–11). Bůh tím neříkal, že musí žít morálně jen v sobotu, a dalších šest dní mohou hřešit! Bůh sám určil, že sobota bude den oddělený pro odpočinutí, bude to den svatý, který se bude lišit od ostatních dnů.

Z uvedených příkladů vidíme, že jádrem významu posvěcení a svatosti je oddělení.To je důvod, proč je stejný hebrejský kořen používán i pro ženy, které sloužily jako chrámové nevěstky.^[1] To neznamená, že chrámová nevěstka byla morální nebo spravedlivá, ale že byla oddělená a odevzdaná modloslužbě, tedy tomu, co bylo zavrženíhodné a odporné.

B. Nový zákon

V Novém zákoně je význam slova posvěcení podobný, ale podrobnější. Nový zákon hovoří o posvěcení dvěma způsoby: jako o stavu a jako o procesu. Kvůli výstižnosti, použiji doslovný překlad termínů, které používají systematičtí teologové v angličtině. Pro první význam bývá použito tzv. poziční posvěcení.

Druhý význam používá termín postupné posvěcování nebo také progresivní posvěcování. Oba termíny pocházejí ze stejného řeckého slova ἁγιασμός svatost nebo posvěcení a slovesa ἁγιάζω , posvětit.

Posvěcení jako stav neboli poziční posvěcení

Starý i Nový zákon mluví o pozičním posvěcení ve smyslu oddělenosti a odevzdanosti. Například „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, [Co to znamená?]lid náležející Bohu (1Pt 2,9).

To je obdoba oddanosti, jak ji známe ze Starého zákona. Ale v Novém zákoně termín posvěcení nejlépe vystihuje duchovní stav člověka před Bohem.

Zatímco ve Starém zákoně mohl být tento termín používán jako ilustrace prostitutky, která byla odevzdaná hříchu, v Novém zákoně je posvěcení používáno pro ženu, která před tím žila jako prostitutka, byla odevzdaná hříchu, ale teď žije a je odevzdaná Kristu! To je posvěcení, ve kterém Bůh a jen Bůh sám osvobozuje prostitutku z okovů, pozvedá ji z vězení hříchu a smrti, zachraňuje ji před svým hněvem, odstraňuje vinu a hanbu a říká: Je má. Nyní je svatá, spravedlivá a čistá. Je to obdobný druh posvěcení, které zastavilo a zachránilo muže, jehož největším přáním bylo pronásledovat, zničit a zabít každého křesťana, kterého mohl najít, ale který byl nekonečnou silou Krista proměněn během okamžiku v největšího evangelistu a zakladatele sborů, jakého kdy svět znal – apoštola Pavla.

Je to druh posvěcení viditelný v životě Johna Newtona, otrokáře, který kdysi prodával muže, ženy a děti jako dobytek a zacházel s nimi hůře než s mrtvolami uhynulých prasat. I on byl zázračnou Boží milostí proměněn ve spravedlivého, jemného muže, jehož vlastní kázání zachránilo tisíce jiných z pout hříchu.

Je to ten druh posvěcení, které učinilo z pyšného Čecha, který nenáviděl Boha a vysmíval se Bibli – a právě takový byl Jarda Kernal – skromného pastora a teologa, který miluje Krista a slouží teď vlastnímu národu. Tento druh posvěcení není dílem člověka! Je to jedinečná milost a dílo Trojjediného Boha!

Stejně hlubokou pravdou začal apoštol Petr svůj první dopis: „Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným… podle předzvědění Boha Otce v posvěcení Duchak poslušnosti a pokropení krví Ježíše Krista“ (1Pt 1,1–2 ČSP). Je to posvěcení, o kterém mluví Pavel, když píše Tesalonickým: „Stále musíme děkovat Bohu za vás, bratří milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu“ (2Te 2,13).Je to posvěcení tak silné a stav tak pevný, že Pavel mohl napsat nechvalně známé církvi v Korintu: „…církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým…“ (1K 1,2). To je církev, která spáchala hříchy, za které by se červenali i nevěřící! Není divu, že Pavel zdůrazňoval korintským jejich posvěcení znovu a znovu: „Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením…“ (1K 1,30).

Proč něco takového Pavel zdůrazňoval? Aby si Korinťané mohli myslet, že nezáleží na tom, jak žijí? Že kvůli tomu, že jejich stav je před Bohem posvěcený, mohou dělat, co se jim zlíbí? V žádném případě! Naopak. Pavel neustále apeloval na jejich posvěcený stav před Bohem, a nabádal je, aby žili pro Boha!

Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha. (1K 6,9–11)

Pavel vyzývá Korintské, aby žili pro Boha, kvůli tomu, co pro ně jednou provždy Bůh udělal. Proto můžeme definovat poziční posvěcení následovně:

Poziční posvěcení je práce samotného trojjediného Boha, která spočívá v tom, že nás předurčil, ospravedlnil, adoptoval, obrátil a očistil jednou provždy, aby nás oddělil od hříchu, smrti a soudu a určil nás ke svatosti, radosti ve své věčné přítomnosti. Taková je moje definice.

Na základě našeho posvěceného stavu před Bohem jsme voláni k posvěcení a tento proces se týká postupného posvěcování.

Posvěcení jako proces neboli postupné posvěcování

Je to svatost, ve které rosteme. Je to praktická svatost v životě věřícího. Podle listu Římanům 8,9–13 je posvěcení zakotveno v dokonaném díle Ježíše Krista a umožněno skrze moc a přítomnost Ducha svatého. Je to svatost, ke které nás Boží slovo neustále volá:

• Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘ (1Pt 1,16)
• Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. (Žd 12,14)
• Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. … Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. (1Te 4,3–5.7)

Můžeme říci, že každé přikázání v Písmu je určeno k postupnému posvěcování a je to volání k postupnému posvěcování. Ale jaký je cíl posvěcování?

II. Cíl posvěcení

Postupné posvěcování je volání, aby křesťan žil podle pravdy své nové identity jako dítě Boží: „Jako milované děti následujte Božího příkladu“ (Ef 5,1).

Jako dítě napodobuje svého pozemského otce, tak křesťan musí napodobovat svého nebeského Otce:

• Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Mt 5,48)
• Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. (Lk 6,36)
• buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. (Ef 4,32)
• Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. (1J 3,9)

Znovu je tu volání, aby křesťan žil jako Bůh, protože je Boží dítě. Musí žít jako princ, protože JE princ.

Daniel Adamovský je tu se svým nově narozeným synkem. Je to Čech. Oba rodiče jsou Češi, jeho prarodiče jsou Češi. Bydlí v Česku a má českou verzi biblického jména Jonáš. Před světem je Čech! Ale prakticky má ten malý Čech před sebou ještě dalekou cestu, než se začne chovat jako Čech. Nejí české jídlo. Neposlouchá českou hudbu ani nečte českou literaturu. A ještě nemluví česky. Pravda je, že i já mluvím česky lépe než on! Ale i kdyby bylo možné, abych se naučil česky dokonale, kdybych se naučil českou národní hymnu a naučil se hrát hokej, malý Jonášek bude vždycky více český než já. Má českou krev. Má českou národnost. Bude mít český pas. A den za dnem, rok za rokem bude růst ve všech praktických oblastech, které dělají z člověka Čecha. Přesně to říká apoštol Jan. Boží dítě je adoptované, spravedlivé a čisté. Jeho stav před Bohem je svatý. Má novou identitu i novou schopnost, aby žil svatě. Ale v praktickém posvěcování se musí postupně učit, aby žil podle své nové národnosti. A to platí pro každého z nás.

Skotský kazatel Sinclair Ferguson neustále opakuje: „V podstatě existují jen dva pastorační problémy. Prvním je přesvědčit ty, kdo žijí pod nadvládou hříchu, že jsou pod nadvládou hříchu. Druhá je přesvědčit ty, kdo jsou osvobozeni od nadvlády hříchu, že jsou osvobození od hříchu.” To je důvod, proč si musí křesťan každý den, každou hodinu, krok za krokem připomínat, že není otrok hříchu. Není dítě satana. Nemusí poslouchat ďábla. Nemusí poslouchat touhy těla. Je Boží dítě, proto musí a může žít jako On. Ale je tu ještě další aspekt Božího cíle, který musíme mít na paměti. Zkuste najít cíl našeho posvěcení v následujících čtyřech verších:

• Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími. (Ř 8,29)
• My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit. (Fp 3,20-21)
• Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. (Ko 3,9–10)
• Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. (1J 3,2)

Jakou společnou pravdu vidíme ve všech čtyřech verších? Konečný Boží cíl je, aby nás připodobnil k obrazu svého Syna. Otec sám volá z nebe: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil“ (Mt 3,17). Máme napodobovat toho, o kterém Otec volá z nebe: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil“ (Mt 3,17). Máme napodobovat toho, který dokonale poslouchal Boží přikázání. „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte“ (Mk 9,7). Máme napodobovat a poslouchat toho, který nikdy nezhřešil, neměl ani jednu špatnou myšlenku. Máme napodobovat toho, který měl největší radost ze všech miliard lidí, které na Zemi kdy žily. V praxi to znamená, že budeme žít, pít, jíst, chovat se, myslet, sloužit, a zpívat se stejnou dokonalostí, se kterou to vše dělal Ježíš. Jak se to může stát?

Jak je to možné, že my sobečtí, sebestřední, pyšní, vzpurní lidé místo toho, abychom věčně platili za své hříchy v pekle, budeme proměněni k obrazu Ježíše Krista a budeme prožívat plnou radost v přítomnosti milého Boha?

Jak se to může stát? Odpověď je prostá – protože jsme Boží děti, adopcí se staneme syny a dcerami, protože Syn se stal člověkem. Kristus, obraz Boha, vzal na sebe lidské tělo, stal se bezhříšným člověkem. A to učinil z jediného důvodu. Ne, aby mohl nasytit hladové, ne, aby mohl uzdravit nemocné nebo aby mohl vzkřísit mrtvé. Udělal to proto, aby na sebe mohl vzít naše hříchy a usmířit Boží hněv. Kristus, ta nejmilejší Boží osoba, se stal Bohu tou nekonečně nejodpornější osobou, když visel na kříži, abychom se my mohli stát potěšením pro Boha jako sám Kristus.

• Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2K 5,21)

Boží hněv, který jsme si zasloužili my, byl namířen na Božího Syna, aby láska Boha Otce k Synu mohla být vylita na nás. A vrcholem Boží lásky k nám je, že z nás činí své syny. Tím se budeme zabývat ve třetím bodě.

III. Prostředky posvěcení

Roli trojjediného Boha v posvěcení jsme viděli v celém zamyšlení. Bez Boží práce a milosti neexistuje žádné posvěcení.

A. Role Trojice

Ale jen pro jistotu, podívejme se ještě dále:

• Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. (2K 3,17-18)

Podívejme se společně, jak tento text úžasně reflektuje posvěcení: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni [to je proces posvěcení … k čemu?] k jeho obrazu ve stále větší slávě [to je cíl posvěcení … a kým nebo čím?] – to vše mocí Ducha Páně [to je prostředek posvěcení].

Definice díla Boží trojice v posvěcení je připodobnění obrazu Ježíše Krista skrze vnitřní přítomnost a moc Ducha svatého ke slávě Otce. V tom procesu máme roli i my…

B. Role křesťana

Boží dílo v našich životech nás nevede k tomu, abychom byli pasivní. Naopak. Nabádá nás, abychom byli horliví, zapálení a pracovití pro našeho Pána: „Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží“ (2K 7,1) … s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. PROČ? Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí“ (Fp 2,12–13).

IV.  Závěr

Bratři a sestry, mým úkolem dnes je přesvědčit ty, kteří jsou pod nadvládou hříchu, že jsou pod nadvládou hříchu a ty osvobozené od nadvlády hříchu, že jsou osvobození od hříchu. Nevěřící by se mohl snažit tisíce let, ale v procesu posvěcení by žádný pokrok neudělal. Ale jak je psáno: Je-li však Kristus v tobě, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. Jestliže v tobě přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [Ježíše] Krista z mrtvých, oživí i tvoje smrtelné tělo skrze svého Ducha, který v tobě přebývá (Ř 8,10–11). Proto usiluj o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána (Žd 12,14). Běž, aby ses opravdu zmocnil toho, k čemu i tebe zmocnil Kristus Ježíš. Nemysli, že ses toho již zmocnil; jedno však čiň: zapomeň na to, co je za tebou, a usiluj o to, co je před tebou, běž k cíli, abys získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši (Fp 3,12–14). Nakonec je pro tebe připraven vavřín spravedlnosti, který ti dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen tobě, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod (2Tm 4,8).

Dělej to, protože to v tobě působí Bůh. Dělej to, protože Boží sláva je v sázce. Dělej to, protože české církve potřebují vzor. Dělej to, protože svět se na tebe dívá. Dělej to, protože Ježíš Kristus si to zaslouží. Kéž by Bůh nám všem pomohl dosáhnout tohoto cíle.

Amen.

Pozn. na závěr: Atanasius je z řeckého slova „athanatos“, což znamená nesmrtelný.