Při zamyšlení nad končícím se rokem a před vstupem do nového nás určitě napadají různé myšlenky a otázky včetně těch, co nás v příštím roce čeká, čím budeme muset procházet, zda budeme mít práci, zda budeme zdraví, jak to bude s našimi nejbližšími atd. Pro křesťana je největší potěšení, že i když my nevíme, Bůh ví vše – i to, co nás čeká v budoucím roce. A to největší ujištění pro nás také je, že pokud Bůh dovolí, abychom procházeli zkouškami, dá nám také sílu a východisko, abychom v těchto zkouškách obstáli (1K 10,13).

Už od dětství jsem byl vyučován o Bohu, který ví všechno, který zná budoucnost nejen obecně, ale také v nejmenších detailech. Slyšel jsem a četl často povzbuzující slova vycházející ze Žalmu 139, že Bůh zná dopředu i ty nejdrobnější detaily mého života: „Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě… Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.“ (v. 3-5, 16). Ano věřím v Boha, který existuje mimo čas, je nezávislý na čase a prostoru, je nezávislý na stvoření. Vidí celou minulost, přítomnost i budoucnost jako jediné kontinuum. Nic se mu nevymyká z rukou, dokonce ani vlas z mé hlavy se neztratí bez jeho vědomí a vůle (Lk 22,18).

Ve stejného Boha věřili i naší předkové ve víře. Autoři Formule svornosti, luterští teologové, napsali v roce 1577 tato slova: „Bůh vše zahlédá a o všem ví ještě dříve, než to nastane… Bůh vidí a zná dopředu opravdu vše, co se již děje i teprve nastane, ať to má povahu dobrou nebo zlou – protože před Bohem jsou všechny tyto věci, minulé i budoucí, odkryté a přítomné.“¹⁾

Před určitým časem jsem na webu našel článek s provokativním názvem „Boží prozřetelnost aneb Ví Bůh všechno?“ Jeho obsah mě doslova šokoval a to tím více, že jeho autorem je známá křesťanská osobnost – Dan Drápal ²⁾. Autor zde začíná citací z jiného svého článku věnovaného překážkám v modlitbě, který vyvolal celkem bouřlivou odezvu, a píše: „Podíváte-li se na to místo z Ezechiela v jeho souvislostech a bez doktrinálních předsudků, vyplyne vám z toho jasně, že Bůh neví všechno předem. Pojetí Boha, který ví všechno předem, který není Udatný Válečník, ale pouze Skvělý Režisér, je pro Boží lid velice demobilizující.“ Drápal ve výše citovaném článku své postoje dále vysvětluje a rozvádí: „Jsou věci, které Bůh s jistotou ví. Ví například s naprostou jistotou, že nakonec bude mít nevěstu pro svého Syna. Ví s naprostou jistotou, že satan skončí v ohnivém jezeře. Ví s naprostou jistotou mnoho věcí, a některé z nich nám dokonce oznámil ve svém slovu. Přesto jsem přesvědčen, že mnoho věcí neví. Proč je neví? Protože stvořil svět, do nějž postavil duchovní bytosti, jimž dal svobodu rozhodování… Jsem přesvědčen, že Bůh neví předem, jak se ten který svobodný činitel rozhodne.“ Jako důvod, proč tyto názory zastává, uvádí Drápal náš modlitební život. Kdyby Bůh všechno věděl a předem naplánoval, nemělo by podle něj smysl se modlit.

Drápal dále píše, že Bůh enormně riskuje. „Neriskoval příliš, když stvořil svět, v němž se pohybují bytosti, o nichž On neví, jak se rozhodnou? Nutno přiznat, že riskoval opravdu hodně. Riskoval i holocaust. Riskoval vraždění betlémských nemluvňátek [k tomuto srovnej jasné proroctví a předpověď v Jr 31,15 – pozn. S.R.]. Riskoval nukleární válku. Pokud tolik riskoval, pak Mu to asi za ten risk stálo...“ Drápal dále tvrdí, že Bůh stále pracuje se všemi možnostmi a se všemi variantami možného vývoje.

V myšlenkách Dana Drápala nelze přehlédnout některá slova, která zřejmě přebral od jiných autorů uvažujících podobně jako on. Jedním z nich John Eldredge, autor bestselleru Pozor! Srdce muže. Eldredge tvrdí, že Bůh není „jako šachista, který hraje sám se sebou a táhne nejen svými vlastními figurkami, ale i těmi našimi“. Bůh dle Eldredge „podstupuje obrovská rizika“ (s. 33-34). Také u něj se objevuje obraz Boha jako udatného a sveřepého válečníka.

Zdá se, že žijeme v době, kdy je moderní zpochybňovat Boží vlastnosti jako Boží vševědoucnost a Boží suverenitu. Smutné je, že tato slova zaznívají od lidí, kteří chtějí být křesťanskými vůdci a píšou knihy, které čtou mnozí.

Pokud Bůh pracuje pouze s různými možnostmi a různými pravděpodobnostmi – co je to za Boha? Ptám se, jak můžeme takovému Bohu věřit, jak si můžeme být jisti, že svá zaslíbení opravdu dodrží? Co když do toho vstoupí nějaká bytost se svobodnou vůlí a překazí mu, aby v našich životech dodržel své slovo? Jak si můžeme pak být vůbec jisti svým spasením? Může se křesťanova víra opírat o takového Boha, který neví vše dopředu? Co tedy nakonec Bůh skutečně ví o nás?

Na konci starého roku a před vstupem do nového pokorně vyznávám, že nevím, jak to Bůh zařídil, že ve světě, který On pevně řídí a kontroluje, funguje něco, co my vnímáme jako svoboda vůle či lépe svoboda vlastního rozhodnutí. Nevím a nerozumím tomu, jak se dohromady slučují z jedné strany naprostá Boží svrchovanost a z druhé strany naše rozhodování a s tím spojená i morální odpovědnost za naše činy. Logicky to nějak do sebe nezapadá.

Avšak i přesto, že tomu nerozumím a jsem si vědom paradoxního vztahu mezi Boží svrchovaností a lidským rozhodováním, věřím tomu, stejně jako za dob reformace, že Bůh zná celou budoucnost ve všech detailech, zná každý den příštího roku. A takovému Bohu chci důvěřovat, k němu se denně modlit a na Jeho prozřetelné vedení spoléhat i v tom příštím roce.

¹⁾ Kniha svornosti, Kalich 2006, str. 637

²⁾ Článek je stále dostupný na http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2468690