A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Sk 2,3–4)

Od přirozenosti máme tak velké sklony k nevěře, že musí být Boží pravda do našeho srdce pevně vtisknuta, abychom ji přijali a rozhodli se jí držet. Je pravda, že ji Bůh svým svatým Duchem otiskuje do srdce každého věřícího, a proto se Duch nazývá pečetí evangelia (Ef 1,13). Ovšem ti, kdo měli zvěstovat evangelium celému světu jako první, byli označeni a vedeni Bohem tak, abychom si nyní mohli být zcela jistí, že nám kázané poselství nepochází od obyčejných smrtelníků, ale od Pána Boha, který je jeho autor. Víme, že kdyby závisela pouze na lidské autoritě, spočívala by naše víra na chabém základě.

Proto byl tento příběh uchováván v psané podobě. Je to tak, že pokaždé, když čteme Boží slovo nebo je slyšíme, nejdůležitější by měla být následující myšlenka: obsah Starého a Nového zákona nepochází od žádného člověka. Pán Bůh dosvědčoval skrze viditelná znamení, nakolik to bylo nezbytné, že byli lidé pouhými nástroji jeho svatého Ducha. Mojžíš a všichni proroci podali důkaz, že byli posláni Bohem, takže pokud zpochybňujeme jejich učení, jde o výraz nevděku a zlé vůle, která musí být napomenuta. V našem oddíle nám je tedy řečeno, že než začali apoštolové zvěstovat evangelium celému světu, Bůh způsobil, že na ně sestoupil Duch svatý. Stalo se to, abychom věděli, že nehlásají vlastní myšlenky, ale věrně předávají poselství, které jim Pán Bůh přikázal zvěstovat.

Je nám řečeno, že Duch svatý na ně sestoupil jakoby v ohnivých jazycích, aby dokonaleji zjevil, že Bůh bude jednat skrze kázání evangelia. Když někdo mluví, jeho hlas se rozplyne ve vzduchu, jako by byl bez života. Přesto Písmo tvrdí, že evangelium „je moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří“ (Ř 1,16). Jak je tedy možné, že zvuk, který je vyslán do vzduchu a odezní, nás vede do samotného království Božího? Nikdo z nás nemůže ze své vlastní síly učinit ani něco tak malého, jako je moucha. Zde však jde o otázku Božího obrazu obnoveného v nás a neporušitelného semene, které přijímáme a skrze které se nám dostává nebeské slávy! Stáváme se společníky andělů, jsme přeměněni v slavnou nesmrtelnost našeho Pána Ježíše Krista a podle Petra jsme učiněni účastníky jeho božské přirozenosti (2Pt 1,4). Může být toho všeho dosaženo hlasem člověka? Ne! Zde se učíme, že Duch svatý je neoddělitelně spojen se slovem, které je zvěstováno.

Proč se zjevil ve formě ohnivých jazyků? Vždycky je jistá podobnost mezi viditelným znamením a skutečností, kterou vykresluje. Proto je důležité vědět, proč se Duch svatý zjevil ve formě jazyků. Mělo se tak projevit, že bude v ústech apoštolů a že jim dá vše, co potřebují pro svou službu a misii. Dále se mělo projevit, že učiní jejich práci efektivní, takže nezůstane bez ovoce.

Víme jistě, že by ani ta nejchytřejší osoba na světě nemohla vyslovit jediné smysluplné slovo, pokud by nebyla vedena Duchem svatým (1K 12,3). Tak nám Bůh ukazuje, co jsme zač, vždyť nedovedeme otevřít ústa a promluvit jediné příhodné slovo k Boží oslavě, dokud nám není dána síla. Proto museli být apoštolové vedení Duchem svatým, jestliže nechtěli zůstat němí. Také víme, jak nevzdělaní muži to byli. Možná bychom je považovali za mnohem chytřejší a důvtipnější, kdyby před námi nedržel Bůh jejich nevědomost jako zrcadlo, které nám ukazuje, čím jsme před byli před osvícením jeho milostí. Pravda, apoštolové žili s Pánem Ježíšem a považovali ho za svého učitele a jeho učení poslouchali s veškerou pokorou. Čeho však bylo dosaženo jejich vyučováním? Byla to ubohá němá zvířata, a to natolik, že když přemýšlíme, jak bídně prospívali v tak vynikající škole, musíme pociťovat stud za jejich zaostalost.

Přesto je to k našemu prospěchu, protože zjišťujeme, že se v okamžiku změnili. Boží milost byla zjevena ještě oslnivěji, když je jakoby zázrakem vidíme hlásat Boží tajemství jasně a zřetelně, takže zatímco předtím byli považováni za nic, nyní na ně všichni hleděli v úžasu. Znovu se zamyslete nad jejich odvahou a nezlomností. Předtím všichni ochabli. Jako by jejich víra zemřela a odešla. Dalo by se říct, že se Petr ujal vedení tím, že bídně zapřel svého Pána a málem se stal satanovým otrokem. Proto bylo nezbytné, aby se dal Pán Bůh do práce: žádný lidský lék nepřipadal v úvahu. Duch svatý se tedy zjevil ve formě jazyků, aby ozřejmil, že poselství evangelia je schváleno a zapečetěno Pánem Bohem, takže ho můžeme přijímat s veškerou úctou a pokorou a skoncovat s hádkami, odkud ono poselství pochází. Bůh vztáhl paži a prohlásil, že je jeho autorem.

Existuje ovšem také dobrý důvod, proč je řečeno, že se tyto jazyky „rozdělily“ a byly „jakoby ohnivé“. Víme, jak bylo lidstvo rozděleno, když se obrátilo zády k Bohu. Spiknutí, jehož cílem bylo postavit babylónskou věž, vedlo k tomu, že se lidé k sobě navzájem začali chovat jako barbaři, takže mezi nimi vymizela veškerá komunikace (Gn 11,7–8). Jak tedy mohli apoštolové, nevzdělaní a neučení lidé, kteří žili v jednom malém koutě Judska, učinit evangelium známé celému světu, ledaže by Pán Bůh naplnil své dřívější zaslíbení, že ho budou znát všechny jazyky a národy (Iz 19,18)? Izajáš nepochybně říká, že budou všichni mluvit hebrejsky a budou souhlasit s jednou vírou. Ale Písmo jasně říká, že všichni, kdo věří, ať už pochází z jakékoli země, budou volat „Abba, Otče!“ a v souzvuku se budou obracet k Bohu (Ř 8,15).

Proto Duch svatý ukázal svou sílu ve formě jazyků, aby mohli všichni volat k Bohu a společně mohli mít podíl na smlouvě spasení, která náležela jedině Ježíši až do doby, kdy byla zeď, která rozděluje, zbořena (Ef 2,14). Zde vidíme otcovskou dobrotu a milost Boží: poselství života přináší v každém jazyce. To je jedna věc.

Přesto by nestačilo, aby bylo evangelium kázáno a Bůh byl tímto způsobem učiněn známým celému světu, kdyby zároveň nemělo to poselství sílu dotknout se našich srdcí a učinit je chápavými a přivést nás k poslušnosti Boží. Proto je řečeno, že se objevily jakoby ohnivé jazyky. Víte, naší největší potřebou je být očištěni, protože v našem nitru je jedině porušenost a špína. Zkoumejme každý kout své mysli, zkoušejme své sklony a touhy: zjistíme, že jsou skrz naskrz zkažené. Bůh nás musí očistit nadpřirozenými prostředky: proto musíme být znovu uhněteni a vloženi do trouby. Také jsme neuvěřitelně chladní a musíme být roznícení Boží láskou. Jelikož jsme obalení věcmi tohoto světa, musí nás Pán Bůh pozdvihnout na výšiny. To činí prostřednictvím svého Slova.

Teď vidíme, jak mnoho můžeme získat ze záznamu této události. Pomáhá přivítat zvěst evangelia jakožto neomylně pravdivou a jistou, protože nese rukopis Boží, je zapečetěna Duchem svatým a svědčí především o našem přijetí. Jsme přivedeni k poslušnosti, protože Bůh plně dosvědčil své evangelium. Proto se ho musíme pevně držet. To všechno abychom měli víru, která se více nemění a aby nás nic neznepokojilo nebo nezpůsobilo změnu našeho směřování nebo víry. Je to proto, abychom šli bez zastavení vpřed, nikdy se neodchýlili ze správné cesty, dokud nedokončíme závod. Tak přemáhá naše víra s pomocí Ducha svatého svět. Protože, jak praví Pavel, kdybychom se spokojili s lidskou moudrostí, co by z nás vzešlo (Ko 2,23)? Ale když je naším základem Duch svatý, nikdy se nepohneme.

Kéž nám Bůh pomůže, abychom viděli, proč Duch svatý sestoupil na apoštoly. Kéž je to naší modlitbou. Kéž nám dá Bůh milost, abychom vyznávali, že přišel shromáždit v jedno ty, kteří byli rozptýleni. Kéž bychom byli navzájem spojeni jakožto údy našeho Pána Ježíše Krista a kéž je on naše hlava. Toho můžeme dosáhnout, jedině když nám dá takovou stálost, že bude v našich srdcích oheň namísto chladu. Musíme ho prosit, aby nás vložil zpět do pece, abychom se zbavili pošpinění své přirozenosti a aby nás, stručně řečeno, obnovil.

Z The Banner of Truth Magazine, (č. 702) Překlad: Iva Suchá