* Z článku „Vztah mezi starou smlouvou a novou smlouvou“ [ZOD 82] jsem pochopil, že Boží Svatý zákon považujete za neplatný. S tím se nemohu ztotožnit. Nemohu být u toho, když se pošlapávají Boží Svaté věci. Neplatný je Mojžíšův zákon, obřadní a ceremonielní zákony, které ukazovaly na pravou budoucí oběť Kristovu, dále různé jiné zákony starověku, Chamurapiho a další a další zákony, které vydávají lidé, ale ne Boží Svatý zákon. Bible hovoří o seznamu Božích Svatých věcí a Boží zákon je mezi nimi. Zkuste je všechny vyhledat. Mám k těmto Božím věcem velkou úctu, i když se cítím nedokonalým člověkem…
– Úryvek z dopisu čtenáře –

Prosím čtenáře, aby si znovu přečetli článek v ZODu 82, str.10 „Vztah mezi starou smlouvou a novou smlouvou“

a sami posoudili, zda pošlapává Boží svaté věci. Nic nemůže být dále od pravdy. Novosmluvní pohled v celé své podstatě právem vyzdvihuje Krista nad Mojžíše. I já, jako nedokonalý člověk, mám nesmírnou bázeň před Božím svatým zákonem! V žádném případě nepovažuji Boží svatý zákon za neplatný, nýbrž povznesený ze staré smlouvy do nové smlouvy! Za naplněný a neplatný považuji ten zákon, který sloužíval smrti, a který byl užíván Mojžíšem podle tehdy platných zákonů až do Kristova ukřižování, a který – ačkoliv byl dán Bohem židům z milosti – neobsahoval žádnou milost, protože sloužil a odsuzoval k smrti! K Božímu svatému zákonu, jenž je dnes prezentován Ježíšem Kristem, mám velkou úctu! Ten již neodsuzuje k smrti, protože je to Zákon milosti, skrze víru v Ježíše Krista, jež oživuje!

• Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. (1K 9:21)

V závěru článku jsem napsal:

Odpověď hledejte v Kristu a důvěřujte nové smlouvě. Starý zákon je blahodárný tím, že ukazuje cestu ke Kristu. Kristus je naplněním Starého zákona! Když studujete Starý zákon, hledejte Krista! Když studujete Nový zákon, vzhlížejte ke Kristu. Jenom Jeho pravomoc vás udělá svatými.

Celý problém nepochopení některých bratří v Kristu vězí v tom, že si neuvědomují, že jejich pohled formovala teologie smlouvy (TS) nebo jiná – jí podobná: Mojžíšovské (1) obřadní (ceremoniální) a (2) občanské (civilní) zákony byly, podle TS, Kristem zrušeny, ale navěky přetrvává mojžíšovský (3) mravní (morální) zákon vytesaný do kamenných desek, což je desatero (dekalog). Podle TS je desatero vloženo do srdce věřícího a představuje nejvyšší, neměnný a věčný Boží mravní zákon. V Písmu nic podobného nenajdeme a dokazovat biblickými verši, že nelze od sebe oddělit (1) obřadní, (2) občanské a (3) mravní zákony staré smlouvy by vyžadovalo mnohem širší a hlubší pojednání. Písmo o žádné obřadní, občanské a mravní skupině zákonů nehovoří. Jenom jeden příklad, jak byly zákony a přikázání vzájemně propojeny, jak byly neoddělitelné a netříditelné do jakýchkoliv teologických skupin:

• Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin. Dbejte na má nařízení. Když budeš připouštět dobytek, nesmíš křížit dvojí druh. Své pole nebudeš osívat dvojím druhem semene. Nebudeš nosit šaty utkané z dvojího druhu vláken.(Leviticus 19:18-19)

Na základě jedné ukázky bychom se mohli do nekonečna dohadovat, který zákon je obřadní, občanský, nebo mravní. Podle verše (Mk 12:31) stojí zde v Lv 19:18-19 druhé nejvyšší, mravní(?) přikázání hned vedle obřadního(?) nebo občanského(?) přikázání, jež se týkalo mísení druhů. Křížení druhů zvířat, mísení semen, vláken, látek nebo užívání starých a nových měchů na víno byl jen dočasný obraz skutečnosti, totiž, že Boží spravedlnost (milost) je neslučitelná s lidskou sebespravedlností (přirozenými lidskými skutky) – a už máme z obřadního(?) nebo občanského(?) zákona mravní(?) zákon. Zde doporučuji článek „Staré měchy a nové víno“ ZOD 79, str. 10.

Pro žida staré smlouvy byla celá mojžíšovská první smlouva jeden nedělitelný souhrn nařízení. Dělení staré smlouvy do tří částí (trichotomie) je vynuceno systémem teologie smlouvy (TS). Písmo nikde Boží zákon do tří kategorií nedělí. Čtenáře, které v tomto okamžiku napadá, že i „Boží trojjedinost – Trojice“ je pojem vynucený teologií, odkazuji na ZOD 81, str. 12, odstavec II, a str. 13, kromě posledního odstavce. Pro TS (ale i pro adventisty, katolíky aj.) je tedy desatero nejvyšší, neměnný, Boží svatý mravní zákon, jenž byl kdy zjeven. TS a jí podobné interpretace v podstatě říkají, že Ježíš Kristus svým učením v Novém zákonu pouze správně vykládá (interpretuje) neměnné mojžíšovské desatero – trvale platný, nejvyšší mravní Boží svatý zákon vepsaný do srdcí věřících. My věříme, že Ježíš Kristus naplnil Mojžíšův zákon tak, že jej povýšil a nahradil svým zákonem.

Je tedy Ježíš zcela nový Prorok a nový Zákonodárce? Nebo je Ježíš dokonalý Interpret mojžíšovského desatera?

Jestliže je dokonalý interpret, potom Ježíš je, mimo jiné, také dokonalý zákoník – ti totiž zákon nejen studovali, ale i vykládali (interpretovali). Pán Ježíš Kristus ale často zdůrazňoval, že On sám je tím úplně novým výchozím bodem:

• Ježíš tedy řekl těm Židům, kteří mu uvěřili: Jestliže zůstanete v mém slově [ne v Mojžíšově slově], jste opravdu mými učedníky. (Jan 8:31)

To nevěřící židy muselo silně znepokojovat, spíše rozčilovat. Pro nevěřící židy byl středobodem zákona přece Mojžíš! Židé až moc dobře chápali, že Ježíš mluví ve svém jménu, a ne ve jménu Mojžíše. Kdyby Ježíš učil cokoliv, z čeho by vyplynulo, aby židé setrvali v Mojžíšově slově, jistě by židé odpověděli – Amen – tak buď. Ukřižování by se nekonalo a židé by Ježíše milovali.

• Když Ježíš dokončil tuto řeč, stalo se, že zástupy žasly nad jeho učením, protože je vyučoval jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. (Matouš 7:28-29)

Zákoníci vyučovali – vykládali zákon staré smlouvy. Židé pochopili, že Ježíš nevykládá mojžíšovský zákon jako jeden ze znalců zákona, ale že svojí vlastní mocí celý mojžíšovský zákon nahrazuje novým učením – svým Slovem. Proto žasli! Tento učitel nebyl lepší interpret slova zákona, ale Slovo samo! Bylo jim jasné, že Ježíš nebyl jako zákoníci. Zákoníci připomínali židům nároky Mojžíšova zákona a jeho požadavek svatosti, spravedlnosti a dobra. To je vše, co mohli dělat. Ježíš však postavil tento smrtící zákon, jenž nikdo nemohl dodržet, do kontrastu s novým zákonem milosti. Zákoníci mohli nanejvýš citovat výklad jiných zákoníků, ale nikdy nemohli mluvit ve svém vlastním jménu tak, jako Ježíš:

• Slyšeli jste, že předkům bylo řečeno [Mojžíšem]: `Nezabiješ,´ a kdokoli by zabil, bude vydán soudu. Já [Kristus] vám však říkám, že každý, kdo se bezdůvodně zlobí na svého bratra, bude vydán soudu… (Mt 5:21-22a)

Zákoníci si nemohli dovolit srovnávat Mojžíšova slova se svými vlastními tak, jak to dělal Ježíš:

• Kdokoli tedy slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. (Matouš 7:24).

Výše citovaný verš nenabádá židy, aby poslouchali Mojžíšova slova. Každý posluchač chápal, že slova, která slyší, jsou slova nová – slova Kristova. Ježíš přece nemluvil jako zákoník. Ježíš kázal jako nový Prorok a nový Zákonodárce právě přicházejícího království milosti. Kdo ze starozákonních židů chápal Ježíšova slova zaznamenaná Matoušem 7:24 tak, jak je v podstatě chápou mnozí naši bratři v Kristu, kteří vyznávají TS a jí podobné?:

Kdokoli tedy slyší tato Mojžíšova slova, jež vám já, Ježíš, vykládám, co skutečně znamenají, a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále…

Snad ani jeden starozákonní žid Ježíšovým slovům tak nerozuměl – proto ta nenávist! Kdyby je tak chápal, Ježíš by byl jejich nejmoudřejší zákoník a jistě by nebyl ukřižován.

Těsně před svým odchodem na nebesa Pán Ježíš pronesl svůj nejdůležitější odkaz učedníkům:

• Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů; křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.(Matouš 28:18-20)

Ježíš Kristus ustanovil nové zákony a přikázání. Kdyby pouze správně vyložil všechny Mojžíšovy zákony a přikázání, kdyby Ježíš Kristus nasměroval svůj věřící lid zpět k dokonalému výkladu Mojžíšova desatera a posvěceného života, jak věří mnozí naši bratři v Kristu, kde potom najdeme Mojžíšův příkaz, aby jeho učedníci byli pokřtěni ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého? Kdyby byl Mojžíš naživu dnes, přikázal by nám, bez jakýchkoliv pochyb, totéž, co Ježíšova matka:

• Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli by vám [Ježíš] řekl.“ (Jan 2:5)

Mojžíš by nás jistě poslal k Ježíšovi a k Ježíšovým přikázáním. Určitě by nás neodkázal na sebe a na svoje desatero, které Ježíš pouze správně vyložil. Slova samotného Mojžíše to potvrzují:

• Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka jako jsem já [Mojžíš]. Jeho [Ježíše] budete poslouchat. (Dt 18:15)

Bůh-Otec jasně a zřetelně přikázal prostřednictvím apoštolů Petra, Jakuba a Jana celému Božímu lidu, kdo je jeho Král, kdo je jeho zákon a koho má poslouchat. Dokonce nechal „zmizet“ jak Mojžíše, tak Eliáše, aby nikdo nezůstal na pochybách!

• A když se od něho vzdalovali, stalo se, že Petr řekl Ježíši: „Mistře, to je dobře, že jsme zde. Udělejme tedy tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi [reprezentantovi zákona] a jeden Eliášovi [reprezentantovi proroků]!“ Ale nevěděl, co říká. A zatímco to říkal, objevil se oblak a zastínil je. A když vcházeli do toho oblaku, dostali strach. Z toho oblaku pak vyšel hlas, který řekl: „Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.“ A když ten hlas zazněl, zůstal tam jenom Ježíš. A oni mlčeli a v těch dnech nikomu neoznámili nic z toho, co viděli. (Lukáš 9:33-36)

Ježíš Kristus je opravdu nový Kněz a nový Zákonodárce – v žádném případě není interpretem Mojžíšova desatera:

• Kdyby tedy dokonalost byla skrze levítské kněžství (neboť za něj byl lidu vydán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? Mění-li se totiž kněžství, nastává nutně i změna Zákona. (Židům 7:11-12)

Mojžíšova slova nemohou nikdy být vodítkem křesťanova chování, ta sloužila smrti; křesťan slyší a poslouchá svého Zákonodárce a Kněze – Ježíše Krista. Mojžíšovské desatero je pro znovuzrozeného, nového člověka v němž přebývá Boží Duch, příliš nízký standard. Jeho nejvyšší Zákon je Kristus:

• A jestliže někdo slyší má slova a nevěří, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, ten má, kdo by ho soudil. Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v poslední den. Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, on mi dal [nová] přikázání, co mám říkat a co mluvit. (Jan 12:47-49)

Kristův zákon je jediný platný mravní zákon pro dnešního novosmluvního věřícího.

Dnešní věřící žijí pod novou smlouvou milosti Ježíše Krista, mají povinnost podřizovat svoje veškeré duchovní a mravní chování Kristovu zákonu. Novosmluvní věk začal na letnice. Ježíš Kristus dal mnoho nových přikázání, která přesahují desatero. To nejdůležitější, jež dočista překrývá desatero, stejně jako Kristus na hoře proměnění překryl Mojžíše a Eliáše, je toto:

• Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako jsem já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého. (Jan 13:34)

Věřící lid ve věku nové smlouvy je motivován a přesvědčován svým nově stvořeným srdcem. Duch Boží vložil do srdce každého věřícího lásku k Ježíši Kristu. Ta je prvotním a základním motivem každého nově stvořeného člověka z žida a pohana, aby se podřizoval Kristovu duchovnímu a mravnímu zákonu. Kristus miluje svůj lid za nějž se obětoval, proto jeho lid miluje Kristův zákon lepší smlouvy a podřizuje se novým přikázáním. Tento motiv ve věku staré smlouvy neexistoval.

• Nyní pak [Ježíš] obdržel o tolik významnější službu, nakolik je také prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních. Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou. (Židům 8:6-7)

V následujícím biblickém textu je výslovně řečeno, že Pavel už není pod mojžíšovským zákonem, ale že je podřízen zákonům Krista.

• Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus [pod zákonem Krista]. (1 Korintským 9:21)

Kristův zákon obsahuje všechny oddíly Nového zákona, jež vyučují, jak žít ve věku nové smlouvy, ať jsou řečeny přímo Kristem, např. Jeho kázání na hoře, nebo zprostředkovány pisateli Nového zákona. Kristův zákon také obsahuje ty starozákonní oddíly mojžíšovského zákona, které byly do věku nové smlouvy přeneseny a vyučovány jak Kristem, tak apoštoly – viz tabulka dále. Jádrem Kristova zákona je láska, jakou miloval sám Ježíš Kristus:

• Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. (Galatským 6:2)

Tak jako Kristus nesl za svůj lid to nejtěžší břemeno – na kříži nesl jeho potrestání odloučen daleko od Boha – tak jeho lid nese břemeno jeden druhého. Takové přikázání a takovou motivaci bychom v mojžíšovském mravním desateru marně hledali. Novosmluvní věk stojí opravdu na novém zákonu Ducha života v Kristu Ježíši a na nových přikázáních, a především na jiné motivaci, než byl starosmluvní zákon odsouzení, hříchu a smrti (Ř 8:2; 2K 3:7-9).

Věřící kteréhokoliv věku žili vždy pod určitým zákonem.

Nikdy nebyla doba, aby lidé nebyli pod nějakým zákonem. Věk bez zákona nikdy neexistoval. Protože je na tomto světě hřích, proto máme i zákony. Lidské soužití bez zákona není možné:

• Každý, kdo páchá hřích, páchá i bezzákonnost; a hřích je bezzákonnost. (1 Janův 3:4)

1. Vyslovený zákon obsahuje ta přikázání, která dal Pán Bůh Adamovi a Evě v rajské zahradě. Tato přikázaní nebyla zapsána. Víme však o nich proto, že jsou zmíněna v Písmu.
   
   1. Vyslovený zapovídající zákon před pádem člověka:
      • Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ (Genesis 2:15-17)
   2. Vyslovený zákon obětování po pádu člověka (vyvozením):
      • Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. (Genesis 4:3-5)
2. Zákon svědomí je to neurčité poznání existence dobrého a zlého. Každý člověk má jistý stupeň svědomí. Svědomí je nepsaný, nedokonalý zákon, přesto dostačuje k tomu, aby odsoudil každého člověka. Nikdo nemůže dodržet vlastní zákon svědomí, a proto je každý přirozený člověk již odsouzen svým svědomím:
   • Všichni, kteří hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; a všichni, kteří hřešili pod Zákonem, budou Zákonem souzeni. (Neboť před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo Zákon plní. Když totiž pohané, kteří nemají [mojžíšovský] Zákon, dělají z přirozenosti to, co [mojžíšovský] Zákon přikazuje, takoví, ač nemají Zákon, jsou Zákonem sami sobě. Takoví prokazují dílo Zákona zapsaného v jejich srdcích, což dosvědčuje i jejich svědomí a myšlenky, které se navzájem obviňují anebo obhajují.) To se stane v den, kdy Bůh bude soudit lidská tajemství podle mého evangelia skrze Ježíše Krista. (Ř 2:12-16)
3. Mojžíšovský zákon je zákon staré smlouvy. Jeho „ústavou“ bylo desatero. Byl to právní (legální) řád se všemi zákonnými důsledky, jenž byl Bohem ustanoven výhradně jen s etnickým Izraelem. Tento právní řád vyžadoval naprostou poslušnost. Jen jeden přestupek, jen v jednom bodě, odsuzoval k smrti. Proto to byla slavná služba smrti, literami vyrytá do kamenů, jež byla synům Izraele dána z Boží milosti, ale žádnou milost neobsahovala (2K 3:7-9). Mojžíšovský zákon je jako celek v Kristu překonaný. Jakékoliv výzvy, aby se křesťané vrátili ke kořenům židovské víry, nevedou ke Kristu, ale na scestí. Kdokoliv dnes ve věku nové smlouvy spoléhá na starosmluvní zákony, pravidla a přikázání, podobá se těm židům, kteří nejsou obráceni k Pánu Ježíši:
   • Jejich mysli se však zatvrdily. Až do dnešního dne totiž zůstává při čtení Staré smlouvy tatáž rouška neodkrytá, neboť se odnímá jen v Kristu. Když tedy bývá čten Mojžíš, na jejich srdci leží až do dnešního dne rouška. Jakmile se však člověk obrátí k Pánu, je ta rouška odstraněna. (2 Korintským 3:14-16)

   Bůh neurčil ani jeden úsek mojžíšovského zákona, tedy ani jeho zkrácenou, kodifikovanou „mravní ústavu“ – desatero (Ex 19 a 20), aby byl byť jen na chvíli zákonem skutečného Božího lidu v Kristu. Skutečný Boží lid je pod Kristovou novou smlouvou – pod zákonem milosti v Kristu Ježíši.

Co bylo přeneseno z mojžíšovské právní smlouvy do nové smlouvy Boží milosti?

Již jsme si řekli, že Kristův zákon obsahuje nejen nová Ježíšova přímá a apoštoly zprostředkovaná přikázání, ale obsahuje rovněž ty starozákonní oddíly mojžíšovského zákona, které byly do věku nové smlouvy přeneseny a vyučovány jak Kristem, tak apoštoly. Zde je neúplné srovnání:.

Všimněte si, že většina přikázání je v pravém sloupci umocněna. Rád bych znovu připomenul, že pravý sloupec – Kristův zákon – je věřícimi dodržován s naprosto odlišnou motivací, než byl dodržován levý sloupec věřícím ostatkem židů ve staré smlouvě. Kde je nový kněz, tam je nový zákon (Žd 7:12).

Závěr

Československý zákon trestal vraždu. Český zákon trestá vraždu také. Dnešní český vrah nebude odsouzen podle československého zákona, ale podle českého zákona. Není podstatné, že většina paragrafů zákona Československa byla převedena do zákonů Česka. Chci říci, že ten, kdo přestupuje Boží zákon, ten, kdo neodpočívá v Kristu, nebude souzen, protože přestoupil Mojžíšův zákon smrti staré smlouvy, nýbrž bude souzen proto, že přestoupil Kristův zákon nové smlouvy milosti, což je nesrovnatelně závažnější přestupek!

V USA mnozí křesťané bojují za právo zachovat mojžíšovské desatero ve veřejných budovách, jako jsou některé školy, soudy a státní úřady. V těchto veřejných budovách je desatero často součástí původního historického interiéru či exteriéru. Zdá se, že veřejné budovy budou zbaveny jakéhokoliv odkazu židovsko-křesťanské minulosti. Plně stojím za zachováním původní dekorace veřejných budov desaterem, přestože mým Zákonem je Kristus. Jsem ale přesvědčen, že kdyby byly tyto budovy původně dekorovány novosmluvním „Mým Zákonem je Kristus“ – už by bylo dobojováno. Nápisy by byly již dávno odstraněny!

Modlím se, aby vás Boží Duch přesvědčil, že stará mojžíšovská smlouva, včetně desatera, byla naplněna ukřižováním našeho Pána Ježíše Krista.

Zpracoval a napsal – pst –
Inspirace: (1) články a pojednání Geoffa Volkera a Steva Lehrera
(2) Otevřený dopis Johna G. Reisingera R.C. Sproulovi